Angličané jsou celkem pohodlný národ a řídí se zásadou, že věci mají sloužit jim a ne naopak! S každodenním uklízením si moc těžkou hlavu nedělají, avšak setkat se můžete i se zcela opačným přístupem. Většina domů působí poněkud studeně. Panuje zde velmi rozdílný životní standard. Kolem každého domu je větší či menší zahrada s klasickým anglickým trávníkem, stříhaným jednou či dvakrát týdně někým z rodiny a nebo speciální firmou. Na mnoha domech nenajdete číslo, ale návěstí s názvem - "Silver Birches" - Stříbrná bříza, "Park court" - Dvůr u parku a mnohé jiné.
   Angličané jsou zvyklí na malou snídani (corn - flakes zalité mlékem či jiné cereálie, tousty s marmeládou apod.), malý oběd (např. sendviče), zato však na velkou večeři. Obvykle se polotovary vloží do mikrovlnné trouby a jídlo je za pár minut hotovo. Opravdu tu dodržují "čaj o páté", ale v 99% je to čaj s mlékem a bez cukru. Jsou na to zvyklí a já jim to neberu a oni zase chápou můj čaj klasicky připravený.
   A co uklízení? Jsou zde jiné prostředky, jiné požadavky. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se se všemi vynálezy sžila. Ženy to v Anglii mají o moc jednodušší. Nikdy jsem nepotkala žádnou matku hrbící se pod tíhou nákupních tašek, nikdy jsem žádnou neviděla mýt nádobí bez rukavic (pokud ovšem neměly myčku a tu mají vesměs všude), všechny suší prádlo v sušičce a všechny vaří z polotovarů. Zní to lákavě, ale já z toho mám pocit umělotiny. Na všechno najdete pomocníka, ale co zbyde na vás? Žije se zde rychle. Není čas ani důvod stát dvě hodiny u sporáku, když se celá rodina zrovna tak spokojí s tím, že si zajede za roh pro hranolky, ryby, čínu a podobně. Nebo co takhle si objednat pizzu? To je přeci pochutnání!

Vyjde to na stejné peníze a ušetří se čas. To je přeci revoluce v životním stylu.
   Nakupování je tu snad národní sport - ulice, obchody, nákupní centra jsou pořád plně lidí a všichni jsou obtěžkaní spoustou nákupních tašek s logy značkových obchodů - takové věci tu prostě letí a všichni je vystavují na odiv ostatním. Ženy jsou tu dvojího typu - takzvané "dámy", které jsou jako vystřižené z módního katalogu a na druhé straně takové, které kombinují nekombinovatelné oblečení. Muži jsou zvyklí oblékat kvádra a košile mnohem častěji než u nás. Školní děti nosí uniformy. Legrace je pozorovat děti rojící se kolem školy, všechny navlas stejné, lišící se tak maximálně barvou pleti nebo vlasů. Začátek školní docházky je ve 4, případně 5 letech.
   Každá rodina vlastní jedno, dvě, tři auta. Žádné ojeté modely jako Škoda 120, ale nová autíčka Ford, Audi, Mercedes a dost často tu zahlédnete Jaguár nebo třeba Kabriolett. Je to tu docela nezbytnost, všude se jezdí autem.
   Kostely tu jsou buď klasické staré nebo úplně moderní, u kterých nevíte, že stojíte před kostelem, pokud si to nepřečtete na nějaké ceduli. Každá vesnice má kostel a to je pravda! Rozdíl je jen v tom, že pojem vesnice (= village) tu neznamená vesnici v tom významu jako u nás - tedy shluk několika budov, ale spíše menší městečko. V Bookhamu, kde bydlím, jsou kostely čtyři, ale jen jeden z nich je římskokatolický. Nazývá se The Holy Spirit a každou neděli o půl jedenácté tam mají mši pro rodiny s dětmi, hrají na kytary a je to docela zážitek. Mše je sloužena ještě ve staroangličtině. Členové mé hostitelské rodiny jsou anglikáni - byla jsem na jejich mši, když měla jejich dcera Freya křtiny a musím říci, že se to skoro nelišilo.
-lbr-