Asi přemýšlíte o jakém vánočním dárku vám budu zde psát. Ani se vám nedivím!:o) Ale mohu vás ubezpečit, že to není dar jenom vánoční ani celoroční je to dar přímo celoživotní! A je to ... (chvíle napětí) :o) ..... je to SPOLEČENSTVÍ. Je to opravdu milost, kterou může člověk nabírat plnými doušky do života.     Z jilemnického spolča, či chcete-li z jilemnické party, "vyrostli" už tři kněží (P. Vláďa Novák, P. Vítek Horák a P. Zdeněk Mach). Tohoto velikého požehnání je třeba si vážit a je také důležité si uvědomovat veliký dar funkčního společenství mládeže.     Je také určitě velikou milostí, že máme možnost chodit na setkání, protože mít společenství lidí,

kteří mají dar víry není moc a můžeme se dozvědět jak to jde ostatním "jít proti proudu":o). Co je také důležité na těchto setkáních a čeho si člověk většinou začne vážit až když z tohoto společenství odejde je to, že se zde naučíme pracovat s mládeží a učíme se sloužit druhým.     Co také nebude "samo sebou":o), že všichni tito tři kněží pracují s mládeží. (P.Vláďa je v Interdiecézním centru života mládeže v Příchovicích, P.Zdeněk je vikariátní kaplan pro mládež královehradeckého vikariátu a P. Vítek byl nově jmenován vikariátním kaplanem pro mládež kutnohorsko-poděbradského vikariátu. A právě s ním je následující rozhovor!:o)
-jlk-

    Pro ty co Vítka neznají: Vítek pochází z Dolní Branné, má dvě sestry…atd.
1) Jak vzpomínáš na svoje dětství, mládí, partu? Jak vzpomínáš na svoji "domovinu"?
    Velkým impulsem v mém životě s Bohem a prožívání víry bylo setkání s dalšími mladými věřícími lidmi, protože pocházím z vesnice, kde do kostela chodilo málo lidí: staré babičky a naše rodina; vrstevníci žádní. Od pěti let jsem ministrantoval, ale třeba na "nábožko" jsem nechodil, protože se u nás neučilo. Maminka mne naučila modlit se a předala mi základy víry. Ostatní jsem "pochytil" z nedělních bohoslužeb (určitý čas byla u nás mše sv. jednou za 14 dní). Když jsem se v 15 letech setkal se "spolčem", viděl jsem, že ti druzí se snaží žít podle Božího slova, přesněji podle Slova života na aktuální měsíc a že víra, Boží slovo, bratrské a sesterské vztahy, jednota v Kristu nejsou vzdálenou teorií, ale něčím krásným, co obohacuje život každého, kdo se pro Krista rozhodl a umožnil mu, aby On byl jeho přítelem. Kromě klasických setkání mi hodně daly společné akce jako výlety nebo týdenní pobyty o hlavních prázdninách. Např. na konci jednoho prázdninového pobytu, bylo to na Slovensku, jsem šel po několika letech ke zpovědi a k sv. přijímání.

2) Pomohlo společenství Tvému rozhodování pro kněžství?
    Určitě ano. Otázka povolání v mladém věku i u mne byla jednou z nejdůležitějších a rozhodování bylo opravdu těžké. Na jednu stranu ve spolču byla hezká děvčata a život v manželství jsem považoval - a považuji dodnes - za něco velmi krásného. Z druhé strany jsem viděl život několika kněží, kteří se nasadili pro službu Kristu a lidem, a to mne vedlo k zamyšlení, jestli cesta kněžství by nemohla být i mým životním posláním. Zdálo se mi to ale hodně náročné. Definitivně jsem se rozhodl až v Trnavě ke konci vojny, podal jsem přihlášku do semináře, po dvou letech studia v Praze jsem rok prožil v jedné mezinárodní komunitě kněží a bohoslovců u Florencie v Itálii a pak jsem studium teologie v Praze dokončil. Bylo to v r. 1996.
3) Jak dlouho jsi knězem? Kde působíš a jaká je v Tvých farnostech situace?
    Koncem června 1996 jsem byl vysvěcen na jáhna, měsíc jsem působil v Novém Bydžově a pak téměř celý rok ve Dvoře Králové n. L. pod vedením moudrého polského řeholního kněze P. Józefa, který je už na věčnosti. Dne 14. června 1997 jsem byl s dalšími sedmi jáhny (mezi nimi byl i Vláďa Novák) vysvěcen na kněze.