Po dobré zkušenosti ze společného setkání ve Studenci se uskutečnila další akce. Jilemnické spolčo pozvalo na oplátku Studenec a ještě přijela mládež z Nové Paky.
    Asi si dokážete představit, jaká hojnost mladých se tu sešla. Ale vezměme to pěkně od začátku. S úderem 18. hodiny začala v jilemnickém kostele historická rytmická mše sv., kterou sloužil P. Zdeněk Mach. Jilemnická kapela + schola po několika urputných zkouškách předvedla životní výkon. Nádherný a jedinečný okamžik při mši svaté nastal před modlitbou "Otče náš", kdy P. Zdeněk vyzval nejen mladé k tomu, aby vytvořili kruh a chytili se za ruce. Byl to krásný pocit, když se spojily všechny ty dušičky v kostele a společně se modlily k našem největšímu "Spojovateli".
    Po skončení mše svaté se všechna mládež odebrala k odchodu na jilemnickou faru. Chvilku nám trvalo, než jsme se do té malé (ale na faře největší) místnosti poskládali. Všichni jsme se tam ale nevešli , a tak někteří z nás stáli u dveří nebo seděli a poslouchali ve vedlejší místnosti.
    Program začal povzbudivou modlitbou a svým požehnáním P. Václav Zemanec. Po takto pěkném úvodu nás moderátoři Lucka a Petr vybídli, aby se každý stručně představil a řekl, odkud je. Při sečtení všech přítomných mládežníků, což nebylo vůbec jednoduché, vycházela různá čísla. Nás překvapilo číslo 68. Nikdo asi nepředpokládal, že se nás sejde tolik .
    Téma tohoto spolča bylo "duchovní povolání versus manželství", a tak než se ujal hlavního slova P. Zdeněk, zahráli nám Tomáš s Frantou scénku o starém mudrci, kterého potkává mladý muž před svatbou.
    Povídání P. Zdeňka bylo moc zajímavé a obohacující pro nás pro všechny. "Bůh s námi má svůj plán! Každý hledá svůj životní cíl. Jaký úkol zde mám? Jaký smysl má můj život? Jedno je jisté, Pán každého volá ke svému povolání. Je třeba naslouchat Božímu hlasu a žít každý okamžik naplno!" To je pár myšlenek z úvodu povídání.
    Program byl samozřejmě protkán písničkami a po písničce - modlitba sv. Tomáše Mora, následovalo (hlavně kluky ) oblíbené pohoštění. Maminky a děvčata jsou opravdu šikovná. Stůl byl pestře a bohatě obložen.
    Poté, co se všici dosyta najedli, vyrazili jsme ven na malou procházku. Šlo se ke křížku na Kozinec a cesta byla velkým dobrodružstvím. Plížit se v tichosti a v blátě nemocničním areálem, to se jen tak nezažije. U křížku P. Zdeněk pronesl závěrečná slova a společně jsme se pomodlili. Po modlitbě, večerce a pozdravu na dobrou noc, jsme ještě popřáli Štěpánovi a Marušce, kteří ten den slavili narozeniny (bez hobla a bonbónů se to neobešlo ) a honem zpět k faře. Cestou zpět se šlo nemocnice nenemocnice, bláto nebláto ...;
-elma-
(další fotky viz. fotogalerie)