RETRO-pojďte si s námi zavzpomínat |
 | Naše banda po snad úspěšném absolvování koncertu:)
• více fotografií • |
Vavřineček vystrkuje drábky
Režie: Sam Bůh (no spíš sám Bůh:))
Střih: DJ Doktor
Dabing: zpěváci a zpěvačky Vavřinečku
Hudba: instrumentalisté Vavřinečku
L: (zasněně) Jednoho krásného slunného dne jsme se sešli na vlakovém nádraží v Jilemnici
P: (nechápavě)A co jako?
L: Cílem bylo přepravit se do krásného podorlickohorského městečka Dobrušky
P: A to už se ti jako doma nelíbí?
L:(nervózně) Nepřerušuj mě pořád! No samozřejmě,že se mi tady líbí, ale na neděli jsme měli už dlouho dopředu naplánovaný koncert.
P: A jo vlastně, já zapomněl...(výmluvně se škrábe za uchem)... Ale to bys nevěřila, jak se ten nápad zrodil. To hned po našem květnovym koncertě v Jilemnice mě volala jedna akční dívčina z Dobrušky (kdo by neznal Johanku! pozn. red.:)), že jí mrzí, že nemohla přijet na náš koncert a jestli nechceme přijet k nim. Slovo dalo slovo a z utopistické myšlenky byla realita.
L:(vzdychne) Ale pamatuješ, co s tím bylo starostí? Sranda byla, jak jsme to hned začali propagovat a šířit plakátky. Přičemž na zkoušku došla řada až týden před koncertem…Ještě že, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš, takže jsme si to z května ještě celkem pamatovali.
P: (zamyšleně – což je netypické pro dlohovlasého blondýna:), pozn. red.) Jo jo, ale byla to fakt dřina. V Dobrušce nás naštěstí (či snad chvála BohuJ) zachránila skupina tvořená pozůstatky tamního rozpadajícího se spolča. Ač samé holky, byly sehrané jako jeden muž a připravily nám tam perfektní podmínky pro přežití a pro zkoušky!
L: Jen jestli to nebylo právě tím, že to byly samé holky- Vše bylo připraveno (Mt 22,4) – ubytování po rodinách, jídlo a buchty od místních maminek, míč a fotbalové hřiště, fara i s knězem…tedy kaplanem Emilem, který se nám po celou dobu věnoval.
P: My (pro méně chápavé společenství mládeže Vavřineček), co jsme přijeli jen s holýma rukama (teda když se nepočítají krosny, aparatura, nástroje, bicí,…) jsme jim na oplátku chtěli ukázat radost z křesťanského společenství a povzbudit je při znovuobnovení jejich spolča.
L:(radostně poskakujíce) A s velkou radostí musím konstatovat, že se nám to snad povedlo!
P: Jasně, ale zpátky k tomu super víkendu. V pátek jsem si ještě zahráli nějaké seznamovací hry a v sobotu měli společné "interspolčo".
L: Kromě triček propocených po celodenním vypětí tam byla cítit přítomnost Krista uprostřed.
P: Byl to opravdu krásný zážitek. Je vidět, že víra sbližuje a tak jsme se s místními sličnými slečnami rychle spřátelili:)
L: Sílu a radost, kterou jsme přitom načerpali jsme mohli využít hned druhý den zrána, kdy jsme doprovázeli zpěvem mši svatou.
P: A pak už jen generálka, výtečný oběd a ...
L: Už je to tady!
P: Dlouho očekávaná chvíle! Asi 150 lidí usedá do lavic, začíná hrát hudba, Vavřineček nastupuje, instrumentalisté uchopují své mazlíčky nástroje, zpěváci se nadechují, dirigent mávne a z repráků se začínají šířit decibely nefalšované křesťanské hudby…A pozor! Co se to stalo…nikdo neprchá, ba naopak, všichni se tváří celkem spokojeně a pohupují se do rytmu.
L: No jo, přezpívali jsme veškeré připravené písně a dokonce jsme byli vytleskáni i k přídavku! Po závěrečné písni okořeněné rapem jsme se vyhrnuli z kostela, abychom se s našimi posluchači rozloučili mexickými vlnami a pozdravy dikydíkyčau:)
P: Takže díky "rejžo" za krásný víkend! Bez Tebe by to prostě nešlo!:) |
Autor: Péťa a Lucka, publikováno: 29. 10. 2006 |
|
