Oblastní setkání mládeže jilemnického, jičínského a trutnovského vikariátu 29. a 30. září 2006 v Jilemnici |
 | | Tolik mladých v jilemnickém kostele už dlouho nebylo.
|
Oblastní Setkání Mládeže
Po dlouhém připravování, pracování, přemýšlení, makání, bádání, vymýšlení, zkoumání, atd. atd. se v naší Krkonošské Jilemnici konalo setkání jilemnického, trutnovského a jičínského vikariátu. Už ve čtvrtek se naposledy setkal přípravný tým, aby připravil všechny možné prostory, doladil různé detaily. A světově známa skupina Vavřineček mohla zkoušet své hity, abychom si to mohli pořádně užít.
Pátek ráno….je to tady…..přijíždí mladí z různých koutů světa :o) přichází na recepci, (která fungovala 24h denně 7dní v týdnu s nejmodernější technikou) a vydávají se na cestu po stopách krásy Jilemnice a okolí s různými soutěžemi. Poté jsme se všichni sešli v kostele sv. Vavřince a zahájilo se naše setkání. Celý program nás provázeli nás úžasní moderátoři (prof. doc. Mgr. Dr. RnDr. Pavlik CSc.DrSc a nevzdělaná studentka Evička).
Odpoledne jsme se mohli vydat na Biblické dílny (př. Biblické riskuj, Realita živého Boha, Biblická koláž…) a následovala společná katecheze od ředitele Sekce pro mládež P. Vítka Zatloukala. Když jsme byli vzděláni, nastala mše sv., při které byl posvěcen Vikariátní kříž jilemnického vikariátu. Jako hlavní celebrant byl P. Mgr. František Mráz.
Naplnění Ježíšovou láskou jsme se po tmě vydali pár km na cestu do Žlábku, kde jsme měli společný táborák. Aby byl večer trochu zpestřený, hráli jsme, zpívali. Spolčo nad Jizerou nám zahrálo scénku: Kterak sa Trautenberk na katolickou víru obrátil a jičínské spolčo: Jak to dopadne s mafiány.
Po navrácení jsme den zakončili úžasnou modlitbou v kostele, kde jsme odevzdávali svíce svého života Pánu Bohu.
Sice byl už večer a zažili jsme toho spolu spoustu, skoro nikdo nešel spát. (Z přípravného setkání 1. září 2006 o dohadování večerky: „Já bych se dvanácté nebál.“ /Jirka Maťátko/ „Já bych se ale bál školníka.“ /Petr Lukeš/) A tak jsme vymysleli speciální místnost zvanou: Kecačka, kde mohl každý celou noc povídat tak, jak chtěl. Spali jsme na gymnáziu, byl to krásný pocit: Poprvé legálně v botách, pod tabulí, kde to schytávám a jednou budu maturovat :o).
Druhý den jsme ráno vyběhli ven a začali den rozcvičkou na náměstí. Potom jsme se nasnídali a vydali do kostela ke společnému programu. Začalo slovo na den: „Rychle běží Jeho slovo“ Žalm 147,15 (od Petra Šabaky) a režie nám ho scénkou doslovně představila.
Věděli jsme téma dne a nastalo představování vikariátů, každý svou scénkou ukázal, jaký je jejich vikariát. A abychom se opět trochu vzdělali, přijel k nám až z Brna P. Josef Havelka s katechezí - Svátost smíření – bylo to úúúúžasné a skvěle podané.
Nastávalo poledne a naše břicha už dostatečně trpěli, tak jsme se vydali do Eurestu na oběd. Čekala nás polévka, výborný řízek, brambory a salát. Jako v restauraci. Před jídlem jsme se naladili originálním pokřikem. (By mě zajímalo, co si o nás kuchařky myslely.)
V odpoledním bloku jsme mohli zajít za Pánem Ježíšem na adoraci, přijmout Svátost smíření, nebo mohli zajít do muzea (jen za 5 Kč díky Vítkoj Týpkoj), ale jako hlavní program byl mezivikariátní fotbal. Velký fanclub a skvělí hráči (tvořili je 1 kněz a min. 2 holky). Dobře jsme si zakřičeli a hráči se pěkně zpotili. Hlavně, že jsme se smáli a kdo vyhrál není důležité.
A na úplný závěr jsme slavili mši svatou s hlavním celebrantem P. ThMgr. Mariuszem Robakem z Vrchlabí. Při promluvě mezi nás zavítal samotný sv. Jeroným osobně. A na závěr jsme to s hudbou rozjeli.
Celé setkání nás doprovázelo hraním spolčo Vavřineček a patří jim velké Díky, protože to bylo SSUUPPEERR.
Než napíšu větu poslední, je zapotřebí napsat větu předposlední: Díky všem kteří pomáhali a vložili do toho část sebe v čele s Jendou L.
Díky Pánu Bohu, protože to zařídil úplně úžasně skrze Ježíše Krista amen. :o) |
Autor: Jirka Jína, publikováno: 11. 10. 2006 |
|
