"ATLANTIK 2006" |
 | Na Monserratu ve Španělsku
• více fotografií • |
Pod tímto velkolepým názvem se skrývalo další úžasné křesťanské putování mládeže, které již po sedmé organizoval pan farář Josef Mazura, který nyní slouží v Proseči u Skutče a okolí. Tato putování začínala po České republice a nyní již jezdíme do zahraničí. Letos jsme navštívili a viděli mimojiné: Paříž, Chartres, největší písečnou dunu Duna du Pyla, Lurdy, Monserrat, Barcelonu, Ars, Cluny a jiná zajímavá místa ve Francii a Španělsku. Naše putování jsme zakončili duchovním cvičení v Taizé.
Při tomto našem putování nám nejde nejen o tyto památky, ale především vytvořit, nebo prohloubit společenství 50 mladých lidí, kteří chtějí jít v životě jedním směrem a to směrem za Kristem. Díky tomu, že P. Mazura působil také předtím v Krkonoších a i zde oslovil mnoho mladých lidí, tak se takto každoročně scházíme dvě party: "krkonošáci" a "prosečáci" :o). Snažíme se k sobě najít cestu abychom byli jedno. K tomu všemu nám pomáhají společné modlitby, mše svaté, společně prožité chvíle na posvátných a poutních místech, společné hry, chvíle sdílení, ...
Veliké poděkování patří právě otci Mazurovi, který přípravě těchto velkolepých akcí věnuje spoustu a spoustu času. Celý rok se snaží shánět sponzory, sám šetří, má s tím spoustu starostí a to jen kvůli nám... Není to něco nádherného žít takto pro druhé? Vždy se mi na příkladu otce Josefa vybaví otázka: "Co já jsem ochoten obětovat pro druhé?"
Letos bylo naše putování nejdelší. Byli jsme na cestách celých 16 dní!!! Bylo to jistě náročné, ale nádherné. Jsou to vzpomínky na celý život. Putovali jsme od 16. července a do naší krásné vlasti jsme přijeli 31.
Já jsem se osobně nejvíce těšil do Lurd a do Taizé. Lurdy to je pojem sám o sobě a o Taizé jsem toho moc nevěděl. Právě v Lurdech jsem mohl mít ještě s několika mladými z našeho putování tu čest, že jsme si při světelném průvodu mohli v češtině zazpívat a pomodlit několik zdrávasů před všemi národy. Také veliký zážitek byla pro mě nedělní mše svatá v lurdské jeskyni. (viz foto)
V Taizé jsem Pánu moc a moc děkoval za toto místo neboť ekumena není snadná věc a tady Pán dělá velké věci. Spojuje různé církve, aby se společně modlili a chválili Pána jeden vedle druhého.
I já chci na konci tohoto článku chválit Pána:
Pane, díky za dar života, díky za dar víry. Díky za otce Josefa, za společenství, které mohu poznávat a s kterým mohu jít společně za Pánem. Díky za přátelství, která vznikla, nebo která se utužila. Díky, Pane, za místa, která jsme mohli vidět. Díky za všechny lidi, kteří se za nás modlili a kteří nám pomohli, aby toto putování mohlo být, díky za naše rodiče,....
Díky za posílení víry! |
Autor: Jenda Lukeš, publikováno: 07. 08. 2006 |
|
