Toto je den, který učinil Pán, jásejme a radujme se z něho! |
 | | Starým lidem jsme tak často mohli udělat radost. :o) A o to šlo! :)
|
Toto je den, který učinil Pán, jásejme a radujme se z něho!
Tak tuto větu si teď říkám. Je večer 27. prosince 2005 a co se stalo tak převratného? Je potřeba se radovat z každého dne, ale tento večer prožívám takovou velikou radost, že se chci o ní s Vámi podělit. Asi se ptáte: "To jsi dostal nějaký opožděný dárek?" Ne, ale dárek to je vlastně taky. :O) Dnes část našeho spolča - na kusy přesně 13 lidí:o) - vyrazilo se pokusit předávat dál Boží lásku. I když je akcí, že člověk neví co dřív, rozhodli jsme se, že jsou často lidé staří a opuštění, kterým může udělat radost to, že si na ně mladí naleznou čas, aby jim zazpívali nějakou tu koledu, předali malý dárek, vyposlechli je apod. Dnešní den byl tedy ve znamení návštěv starých, opuštěných, nemocných, ... apod.
Proto, aby se návštěva takových lidí mohla uskutečnit, musí již předem několik lidí věnovat svůj volný čas k tomu, aby domluvili vše potřebné, zabalili dárky, zorganizovali den a hodinu, ... atd. Potom musí "naběhnout" několik ochotných lidí, řádně se za to pomodlit, neboť: "Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání," být připraveni na časté nepochopení ze strany starých lidí a vzhůru do toho!!!
Dnes něco před 10 hod. jsme se sešli na faře v Jilemnici s nástroji a zpěvníky v rukách, s úsměvem na tváři a s nadšením v srdcích zapálených pro Boha a pro druhé. (Takto to alespoň ráno vypadalo:o)) Zde jsme se rozdělili do tří skupinek, řádně jsme se za zdar této akce pomodlili, poprosili jsme o požehnání přítomného pana děkana a S BOŽÍ POMOCÍ DO TOHO!!!
Navštívili jsme pečovatelský dům v Jilemnici a několik lidí v různých domácnostech nejen v Jilemnici, ale také v Peřimově, Mříčné a Kundraticích. Ne vždy jsme byli přijati, ale ve většině případů jsme viděli, že děláme radost a že jsme to, co chceme být, totiž DAREM PRO DRUHÉ.
Mně osobně to těšilo a hlavně mě těšilo to, že se nás sešlo tolik, a že jsem viděl na všech, že byli spokojení a že vidí, že je to krásné nejen brát, ale i dávat a že staří a opuštění jsou za to vděční.
I když se mi to velice líbilo, až teď večer mi náš Nebeský Otec dal do srdce tak velikou radost, když postupně vzpomínám na ty tváře, které jsem mohl přes ten den spatřit a udělat jim radost spolu s přáteli. Je to až tak veliká radost, že Vám teď o ní tady píšu. :o)
Mohl bych pokračovat, ale... všeho s mírou:o). To co jsem prožil já i všichni ostatní, jde jen těžko napsat, ale aspoň jsem se o to pokusil, aby sdělená radost byla mnohonásobná! :o)
Děkuji Bohu, děkuji všem, kteří se zúčastnili, jakkoliv se zapojili, pomohli, modlili se za zdar této akce… Děkuji Vám všem, díky kterým vím, že nejsem opuštěný a že mám tolik přátel.
Díky!
Mám Vás všechny moc rád!
Jenda Lukeš :o) +
(Omlouvám se, je to psáno narychlo, ale v radosti:o)) |
Autor: Jan Lukeš, publikováno: 27. 12. 2005 |
|
