Animátorský kurz - 1. setkání 21.-23. 10. 2005 |
 | | Společenství kde je uprostřed Pán - to je krása, to je dar!
|
"Pojď a následuj mě..." Tak tato slova mě přivedla do Animátorského kurzu, který se bude konat po následující tři roky na Vesmíru, centru pro mládež královéhradecké diecéze.
Kdo je to vlastně "animátor"?
Animátor je normální člověk věřící v Boha, milované Boží dítě, je to člověk, který se s důvěrou svěřuje do rukou Božích a nechává se jím formovat, člověk, který je ochotný se obětovat, věnovat svůj čas službě druhým.
Naše první setkání proběhlo 21. - 23. 10. 2005. Asi všichni jsme byli plni očekávání a možná i strachu, jaké to bude, jestli to zvládnu apod. Ale brzy jsme poznali, že tam opravdu patříme, že Bůh nám nenaložil nic, co bychom nezvládli, že to měl pro nás připravené...
Na toto první setkání se nás vypravilo šest (Péťa, Jirka, Terka, Anička, Anežka a Maruška). Určitě zasáhla Boží ruka, neboť nám neujel autobus a mohli jsme tak kolem osmé hodiny v pátek večer dorazit na Vesmír.
První večer proběhlo seznamování pomocí tzv. vizitek, na které jsme mohli nakreslit, napsat to, co nás charakterizuje, co nás baví. Bylo nás přes třicet, a proto zapamatovat si všechna jména, bylo zcela nemožné :-).
V sobotu po snídani měl pro nás Pavel Rousek, domácí kněz na Vesmíru, připraveno témátko, abychom každého svého bližního přijali do svého společenství. Pak už následovaly "přednášky"; dopoledne Tomáš Hofman, který nás bude provázet celým kurzem, o učení církve a odpoledne takovou zábavnější formou Lída Horáčková z DCM o Světových dnech mládeže. Abychom jen stále neposlouchali, připravili pro nás různé texty na zpracování do skupinek. Mohli jsme se tak více poznat a hlavně jsme se hodně zasmáli nad zpracováním některých skupinek :-). Večer jsem se vydali do nedalekého kostela sv. Matouše, kde jsme strávili krásné chvíle v předvečer misijní neděle. Tomáš na každého z nás vložil ruce s poselstvím pokoje.
Neděli jsme zahájili slavením mše sv. a po snídani nám Lída povídala o společenství. Od druhých jsme se dozvěděli, jako to "chodí" jinde a poslední kolečko bylo věnováno tomu, jak se nám na Vesmíru líbilo a jak jsme se na Animátory vůbec dostali. Ani se nám nechtělo na oběd, ale mnozí jsem museli spěchat na autobus, který pokaždé nečeká :-). |
Autor: Maruška Válková, publikováno: 29. 10. 2005 |
|
