XX. Světový den mládeže (SDM) Kolín nad Rýnem |
 | Statisíce poutníků z celého světa se shromáždily na břehu Rýna, aby přivítaly papeže Benedikta XVI.
• více fotografií • |
Je středa 10. srpna 2005, 14:45 a já přijíždím na jilemnické nádraží, kde se schází naše spolčo na velkou pouť. Je to den s velkým D, na který se moc těším, i když jsem trochu nervózní, jak to všechno dopadne. „Mám vše důležité s sebou? Sejde se celé naše spolčo včas? Dá nám Pán dar zdraví po celou dobu setkání?“ Tak to jsou otázky, které si kladu cestou. Co je pro mě hned první veliká radost a milé překvapení, že je zde přítomný také náš pan děkan, který i přes svoje zdravotní potíže za námi přijel sem na nádraží, aby nám ukázal svoji podporu, ale hlavně aby nám udělil speciální požehnání na cestu. Super, to se to potom cestuje!
A to už se drkotáme vlaky ČD do našeho diecézního města, do Hradce Králové, kde jsme odbaveni. Je pro nás připravený úvodní program a ve 23 hodin již startuje osm autobusů směr Německo na předprogram SDM.
Druhý den přijíždíme do města Halle ve východním Německu, diecéze Magdeburg, která hostí mladé lidi z různých zemí a také nás, českou výpravu z hradecké diecéze. Zde prožíváme mši svatou, kterou celebruje pomocný biskup naší diecéze Mons. Josef Kajnek, při které mu koncelebrují ostatní kněží. V každém autobuse jede minimálně jeden kněz. Super! Bohu díky za tuto duchovní podporu, zázemí. K tanci a poslechu nám hraje naše skvělá diecézní kapela Veka.
Po obědě se každý autobus rozjíždí na různá místa v této diecézi. Náš autobus míří do Stendalu. Já jsem přidělen do farnosti Goldpeck a ještě s jedním kamarádem bydlíme v malé vesničce Schartau u velmi milé rodiny, která vlastní velký statek. Proto, když vystupuji, s úsměvem na tváři ukazuji na stodolu a ptám se, jestli to je naše ložnice.
Ve farnosti druhý den prožíváme jako „sociální den.“ Pomáháme s pletím školních záhonků a běžecké dráhy na školním hřišti. V jiných farnostech dělají také něco podobného - ať už natírají plot, dělají pizzy, někdo jde do školky apod. Odpoledne jedeme do Stendalu, kde nás na městském úřadě vítá sám pan starosta. V sobotu zase jedeme do Magdeburgu, kde se účastníme mezinárodního programu s místním biskupem. Neděle pak je dnem ve farnosti a v rodinách. Já jsem tam ještě se skupinou Španělů, z kterých většina neumí ani anglicky ani německy a tak více poznávám termín „španělská vesnice“ – každý mluví něco a nikdo neví nic. Ale Španělé svými písničkami a my svými ňuf, ňuf, ňaf, ňaf se také domlouváme a je nám veselo.
Večer již razíme do Stendalu, odkud ve 2 hodiny po půlnoci vyrážíme směr Kolín. Přímo v Kolíně pobýváme od pondělí 15. srpna do 20. srpna ráno a je nás zde z České republiky skvělých 3500 mladých lidí a spoustu dobrovolníků. České národní centrum má každé dopoledne pro nás připravený skvělý program, kde pěknými scénkami jako moderátoři televize hledají čtvrtého krále, biskupové pro nás mají připravené katecheze, nechybí společné mše svaté, modlitby, svědectví… a odpoledne si můžeme vybrat ze široké nabídky různých festivalů, představení, vstupů do různých objektů ve městě a okolí zdarma, nebo za sníženou cenu apod. Jde jen o to umět si vybrat a alespoň trochu se vyznat v mapě, neztratit se v davu a nejlépe jít pěšky, poněvadž hromadná doprava je většinou zacpaná. Ve čtvrtek po obědě jdeme, skoro běžíme, na nábřeží řeky Rýn, kde proplouvá 5 lodí, které znázorňují pět světadílů se svými zástupci a na šesté lodi nás zdraví Svatý otec. Kdo má dobrý dalekohled, tak ho dokonce i vidí.
V sobotu 20. srpna má naše česká výprava v 7 hod. mši svatou a po ní se putuje na 20 km vzdálené místo Marienfeld – Mariánské pole. Místo setkání se Svatým otcem. Většina poutníků asi vyráží až déle, proto není problém se na místo dostat vlakem. Jelikož Český národ je národ, kde se občas najdou i chytré hlavičky, nenecháváme věci jen tak a 42 členná skupinka kluků – mužů vyráží na hlídání našeho sektoru již v pátek v noci a mezi nimi samozřejmě nemůžu chybět ani já. Jedeme autobusem a venku prší „o stošest“, říkám si jak asi strávíme noc venku na dešti. Napadá mě spásná myšlenka, vytahuji růženec a prosím: „Pane, já vím, že činíš zázraky, prosím o utišení tohoto velkého deště.“ Představte si to! Po chvíli déšť slábne a když vystupujeme, neprší již vůbec. Super! Díky Pane!
Naše výprava tedy razí polem nepolem, blátem neblátem v dobrodružné a tajemné noci a v 1:32 dorážíme k místu setkání. U vstupu nám naznačují, že dál nikoho nepouštějí a tak natahujeme svá unavená těla na louce před vchodem. V 6 hod. vstáváme a pokračujeme v našem dobrodružství. Území na našem sektoru si patřičně ohraničujeme a hlídáme – není to jednoduché, již zde nejsme sami a navíc se dovídáme informaci, že do tohoto sektoru, který téměř celý zabíráme se má vejít minimálně 12000 lidí . Nervózně pozoruji hodinky a říkám si, kdy už ti naši přijdou, protože vím, že kdo dřív příjde, ten dřív mele a jestli naši včas nepříjdou, obsadí nám to jiní a my budeme muset jít někam do zadního sektoru… Mé hodinky ukazují 9:32, ale pozor v dálce vidím první české vlajky a za nimi několik Čechů, kteří nám pomáhají zvládnout tak nelehký úkol a před 12 hod. již je zde většina české výpravy, což je 3500 mladých lidí. Mám z toho velikou radost, že se nám podařilo přijít takto brzy, protože poutníci přicházejí i odpoledne a k večeru. Stále si jen říkám: „Slituj se prosím nad námi náš milosrdný Pane a z těch černých mraků, které nad námi „plují“ nespouštěj prosím déšť.“ Bůh zkouší naši víru, ale představte si to, nic z těch černo černých mraků „nespadlo.“ Uff… Díky Pane!!!
Přišli jsme se mu poklonit (Mt 2, 2)
A to už začíná vigilie se Svatým otcem, při které na mě nejvíce působí adorace, neboť motto tohoto setkání je: „Přišli jsme se mu poklonit“ (Mt 2, 2) I toto motto je pro mě velice hluboké… Svatý otec, ale především Pán, nás vybízí k tomu, abychom se vydali domů jinou, novou cestou, stejně jako tři králové…
Následuje noc strávená pod širým nebem – dovedete si to představit? Přes 800 000 mladých věřících z různých národů na jedné, poměrně malé ploše, aniž by se hádali, prali, dělali si naschvály…
A je neděle – den Páně, den vzkříšení! Hurá!!! Můžu tento den oslavit s budoucností církve, totiž s 1 000 000 mladých lidí z celého světa a se Svatým otcem Benediktem XVI..
Díky Bože za dar tohoto setkání, díky, že nám dáváš dar společenství ve kterém si můžeme navzájem pomáhat na cestě za Tebou! Amen.
A tady malý dotazníček. Zeptal jsem se pěti lidí ve věku 15, 23, 27 a dva byli ve věku 20 let na tyto otázky.
1)Proč jsi se přihlásil na setkání?
2) Zklamalo setkání tvé očekávání?
3) Bylo to tvoje první Světové setkání mládeže?
4) Co se ti nejvíce líbilo, co tě nejvíce oslovilo?
Pro zajímavost na otázku číslo 3, mi všichni odpověděli, že to bylo jejich první Svět. setkání. Zde odpovědi jednoho z dotázaných.
1) Chtěl jsem zažít atmosféru hodně křesťanů dohromady a taky kvůli novému papeži.
2) Ani náhodou! Skvělí lidé a přátelští kněží.
3) Ano, bylo to mé první setkání a když bude možnost, tak se zase určitě přihlásím.
4) Nejvíce se mi asi fakt líbila ta atmosféra. Ať jsem potkal cizince, nebo nějakého neznámého Čecha, hned jsem si s ním mohl popovídat jako s kamarádem. |
Autor: Jenda Lukeš, publikováno: 26. 08. 2005 |
|
