Pěší pouť do Jablonného v Podještědí - pouť se a za svatou matkou Zdislavou - 12.-16. srpna 2015 |
 | | U Turnova o polední přestávce
|
Rok se s rokem opět sešel a tak byla naplánovaná další pěší pouť, tentokrát již osmá! Letos jsme se vydali do litoměřické diecéze, ke sv. Zdislavě.
Jelikož Jenda zná lidi od západu až po východ a od severu až k jihu, jeho pozvání přijali i zeměpisně vzdálenější poutníci, kteří měli tu výsadu, že se sjeli již v úterý večer v Peřimově a mohli tak přespat na statku na měkkých matracích. S ostatními poutníky jsme se setkali středeční ráno v Semilech, kde nás P. Jaroslav Gajdošík povzbudil při slavení mše svaté a prohlášením, že kdyby bylo po jeho, tak se na pouť vypraví všichni farníci, nás potěšil.
Po skončení mše nás Jenda všechny navzájem seznámil a my potom v průběhu dne lovili v paměti jména ostatních, abychom si mohli mezi sebou popovídat a lépe se poznat. Tento den na pouť vyrazilo 15 odvážných, kteří nevěděli co činí a co je čeká, naštěstí. Hned začátek trasy byl skoro vražedný. Jirka, náš trasér, se s tím nemazlil a hnal nás na Kozákov přímou cestou, pod přímým sluncem. Asi chtěl, aby slabší kusy odpadly hned a ostatní se s nimi nemuseli vláčet po zbytek cesty. Dopadlo to tak, že vrchol Kozákova jsme dobyli se stoprocentní úspěšností. Z Kozákova jsme si to namířili přes Klokočské skály do Turnova, za neustálého hřmění a i když se mnozí z nás za déšť modlili, tento den na nás pár kapek spadlo až v těsném závěru první etapy, v Turnově. Zde nás Kristýnka Krejčíková ubytovala v Orlovně. Měli jsme k dispozici sprchu a v sedm hodin ještě domluvenou přednášku o životě sv. Zdislavy a o jejím spojení s Turnovem a okolí.
Druhý den nás bylo o něco více, připojil se k nám P. František Mráz, s kterým jsme začali den mší svatou a Evička, která přijela do Turnova již večer, spolu s Kačkou, která nás bohužel doprovodila jen na konec Turnova.
Sluníčko nám na cestu krásně svítilo a ač každý z nás šel na pouť s různými úmysly, všichni se zároveň modlili za to, aby bylo slunce alespoň trochu méně a větru trochu více. Někteří již měli puchýře, ale nestěžovali si a všichni odhodlaně šlapali z Turnova, přes vesnici Husu (u této značky byl největší zájem o focení z řad dámských účastníků), kde probíhala oprava vozovky. U autobusové zastávky jsme dali přestávku na pití a o. František nás podaroval krásně rozteklými čokoládovými bonbony. Jelikož přes silnici na nás mlsně hleděli pánové, kteří opravovali vozovku, byla i jim nabídnuta tato pochoutka. Nenechali se prosit, vzali si a protislužbou nás zkropili vodou, takže výstup na Sychrov byl příjemnější. Zde nám Jenda objednal na příchod i odchod krásnou znělku a v mezičase jsme se naobědvali a nechali odpočinout unaveným nohám. Pak jsme přidali na tempu, abychom si v Českém Dubu stihli nakoupit na další den, jelikož do Osečné, kde jsme přespávali další noc, bylo ještě daleko a obchod měl již při našem příchodu zavřeno. Večer k nám dorazila další posila v počtu 3 poutníků, kteří s námi druhý den vyrazili na poslední etapu.
Ráno nás o. František opustil a jel zpět do Turnova raději autobusem, než pěšky. Zde konečně také Martina opustila jeho milovaná vosa, která ho zřejmě provázela již ze Semil, takže Martin se mohl konečně v klidu třetí den i nasvačit, aniž by se musel neustále ohánět a pobíhat. Tento den jsme vyrazili dříve, abychom stihli dojít do Jablonného včas na večerní mši svatou. Cesta vedla přes rekreační oblast Hamerského jezera, kde se dva účastníci rozhodli, že v rámci zachování zdraví nakombinují cestu pěší s autobusovou. Ostatní pokračovali v předem naplánované cestě, někdy i necestě do Jablonného. Sluníčko nám stále přálo, cesta pomalu, ale jistě ubíhala a tak jsme se před pátou hodinou odpolední ocitli v cíli naší cesty, u baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí, kde se k nám připojila maminka Jendy. Otec Pavel již netrpělivě podupával před bazilikou a vítal nás hřejivým a rozzářeným pohledem – chudák, ještě nevěděl, koho si bere pod střechu kláštera.
Všichni se těšili na sprchu a tak jsme se ubytovali a honem, honem do sprch. Jenže ouha. Kdo zná ženy, ví, že jejich toaleta trvá přece jen delší dobu a sprcha byla jen jedna pro muže a jedna pro ženy. Abychom stihli všichni mši svatou již umytí a vonící, o. Pavel se slitoval a pustil některé z dámských účastnic do klauzury, kde mohly využít další sprchy. Puchýře a otlačené nohy protestovaly a tak některé z nás vyrazily na mši bosé. To nám však záviděli kluci u oltáře a dopadlo to tak, že druhý den, při slavení svátku Nanebevzetí Panny Marie stáli o oltáře bosí dominikánští ministranti.
Prohlídku baziliky a jejích útrob jsme po domluvě s o. Pavlem přesunuli na sobotní dopoledne a tak jsme po mši vyrazili do víru města Jablonného. V pizzerii jsme si objednali pizzy a u vietnamského spoluobčana doplnili tekuté zásoby. Pak jsme se spokojeně vrátili zpět do kláštera, kde jsme se sesedli, popovídali a pojedli, pobesedovali s o. Pavlem a unavení šli spát do různých koutů kláštera. Během těchto tří dnů jsme ušli asi 72 km.
V sobotu dorazili někteří z řad rodičů a někteří z řad poutníku zase odrazili do svých domovů. Společně jsme všichni zakončili pouť při slavení mše svaté, pomodlili se u hrobu sv. Zdislavy a odpoledne jsme vyplnili prohlídkou hradu Lemberk a Zdislaviny studánky.
Na večer nás zůstalo už jenom jedenáct. Od 19 hodin jsme měli adoraci, pak táborák.
V neděli Jenda ještě domluvil s otcem Pavlem adrenalinovou návštěvu střechy baziliky, pak jsme prožili nedělní mši svatou s prvním svatým přijímáním, poobědvali u vietnamského bufetu a vlakem se vydali na cestu domů.
Škoda, že to tak rychle uteklo. Bylo nám spolu krásně. Bohu za to díky!
Více fotografií postupně najdete zde: https://www.signaly.cz/jenda/fotky
Nebo také zde: https://www.signaly.cz/fotky/63309
a zde: https://www.signaly.cz/fotky/63305 |
Autor: Jana Ptáčníková, publikováno: 23. 08. 2015 |
|
