Svědectví P. Václava Huška o jeho cestě ke kněžství |
 | | Při promluvě v poutním kostele ve Staré Boleslavi
|
A teď něco o mé cestě za kněžským povoláním. Jde jistě především o milost Boží, ale i o náboženskou výchovu v rodině. Od útlého dětství mne (ale i sourozence) rodiče vedli k víře a učili nás modlit. Pak jsem začal ministrovat v kostele P. Marie, kde nás vedli jezuiti. Protože nás ministrantů bylo hodně, snažili jsme se naučit předepsanou latinu co nejdříve, abychom směli dělat &"hlavního" ministranta. Už v dospívání jsem toužil být knězem, zvlášť když jsem kolem sebe v Hradci Králové měl "před očima" příklad několika vzorných kněží (Dr. Hašek, P. Javůrek a další).
Po vyjití základní školy jsem šel do učení do polygrafického učiliště v Liberci. Vyučil jsem se sazečem a pak jsem čtyři roky pracoval v tiskárně. Přitom jsem měl stále na mysli své kněžství. Avšak protože jsem byl jen vyučen, musel bych mít maturitu. V r. 1958 otevřeli v hradeckém gymnáziu třídu "večerní školy", do které jsem se přihlásil. 3 roky jsem pak měl "dvojí režim". Od 6 hod. do 13. hod. práce (1 hod. mi podnik platil) a pak od 15 hod. do 20 hod. večerní škola 3x týdně. Ale zpočátku mne vedoucí nechtěl pouštět do školy. Oni všichni nadřízení měli jen základní nebo odborné vzdělání, takže mi asi možnost vyššího vzdělání záviděli. Spolupracovníci mi říkali: "Ty tady chceš být ředitelem?" Až jsem měl pak v roce 1963 nastoupit do semináře a šel se s nimi loučit, řekli mi: "Teď už víme, proč jsi ta studia dělal." Roku 1961 jsem odmaturoval a šel na vojnu. To však byla těžká doba: krátce před tím byla postavena v Berlíně zeď - to byla první mobilizace. Druhý rok to bylo ještě horší: v říjnu 1962 vypukla kubánská krize, kdy světová válka visela na vlásku. Naštěstí i pomocí papeže Jana XXIII. byla tato krize zažehnána. Pak nastalo první mírné uvolnění (rok 1963) mezi státem a církví. 7. 10. 1963 jsem nastoupil do semináře v Litoměřicích (i když se mi v tom "vojenští páni" snažili zabránit a "uliční výbor" KSČ taky).
I když doba nebyla příznivá, přeci rád na dobu studií vzpomínám. Profesoři - kněží se nám snažili předat pravou nauku církve a i na spirituály (Sahana a pak Hermacha) vzpomínám s vděčností. Vynikající byl také rektor Mons. Poul, který nás "prokoukl" velice brzy. S pomocí Boží jsem vlastně nikdy neměl pochybnosti o svém kněžském povolání - ani v semináři, ani pak, když jsem působil v duchovní správě. I teď na odpočinku sloužím mši svatou denně a příležitostně zpovídám. Díky Bohu za to! |
Autor: P. Václav Hušek, publikováno: 20. 03. 2014 |
|
