Mariánská pěší pouť do Neratova |
 |
• více fotografií • |
V úterý 13. srpna léta Páně dvoutisícího třináctého před osmou hodinou ranní otevřel jáhen Josef Jiran farní kostel sv. Jana Křtitele ve Studenci, aby připravil vše potřebné k slavení mimořádné mše svaté, kterou měla být zahájena letošní mariánská pěší pouť. Krátce po osmé již bylo všech 11 poutníků v lavicích a páter Vít Jůza z Loukova u Semil oblečený v rudém ornátu mohl začít obvyklým znamením kříže. Po této duchovní posile a úvodní fotografii u kostela se poutníci obtíženi různě velkými batohy vydali po frekventované silnici spojující Studenec a Horka u Staré Paky. Od krámku na Horkách postupovala skupina po žluté turistické značce lesními cestami až do Borovnice, kde žlutou opustila a pokračovala za modlitby růžence a zpěvu mariánských písní polními a lesními cestami a necestami až ke kostelu sv. Mikuláše v Horní Brusnici. Odtud putující čekal nepohodlný úsek po tvrdé asfaltce až do Bílé Třemešné, odkud již v dálce mohli unavení poutníci vidět věž děkanského kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem, totiž cíle jejich dnešní cesty. Zbytek této cesty, vyjma krátkého úseku mezi lány, však byl též nepříjemně tvrdý. Všichni ale statečně dorazili do cíle a po 26 km cesty mohli v klidu vzdát Bohu večerní chvály v krásném starobylém královédvorském kostele. Obzvláště milé bylo přijetí ze strany místních farníků a zejména pana děkana Jana Czekały. Je jen škoda, že tolik připraveného výtečného jídla prostě nebylo v silách poutníků sníst...
Na středu 14. srpna roku 2013 myslím žádný z poutníků nezapomene. Počasí slibovalo krásný den, naším cílem však byla fara v Novém Městě nad Metují vzdálená 36 km. Po dobré snídani jsme se v kostele rozloučili s otcem Czekałou a nastoupili nejdelší úsek naší poutní cesty. Předchozí den nikoho neodradil, takže nás pokračovalo stále 11 – otec Vít, Martin, Jenda, druhý Martin, druhý Jenda, Emil, Lidunka, Slávinka, Maruška, Jirka a Matěj. Brzy po 8. hodině jsme opustili ulice Dvora Králové nad Labem a vydali se po červené vzhůru k železniční trati, kde jsme se na Krakonošově "vyhlídce" uprostřed lesa pomodlili ranní chvály a připomněli si osvětimského světce Maxmiliána Marie Kolbeho. Zvesela za zpěvu zbožných písní jsme pokračovali okolo monumentů Křížové cesty 21. století směrem na Kuks, odkud jsme po zasloužené přestávce šli po nově zbudované cyklostezce až do Jaroměře. Po mostě jsme překročili řeku Úpu a postupovali stále pomalejším tempem podél trati do obce Rychnovek, kde nám otec Vít nařezal (chléb) a my jsme utišili hlad. Poté jsme se ubírali vesničkou Zvole přes les, kde jsme si odpočinuli na vršku u kapličky sv. Františka. Již za Velkou Jesenicí jsme spatřili věže kostelů Nového Města a těšili se, že cíl je nedaleko. Závistivě jsme prošli okolo povalujících se rekreantů u vodní nádrže Rozkoš a poté nás čekaly nekonečné lány, které nás dělily od cíle naší dnešní cesty. Zmiňované věže kostelů však stále tvrdošíjně neměnily svojí velikost na obzoru. Náměstí s kostelem navíc leželo na úplně opačném konci města, jehož ulicemi jsme se doslova prošourali. Těsně před koncem nás opustil Jirka, který se kvůli jiným povinnostem musel odebrat do Hradce Králové. Na místní pěkně zrekonstruovanou faru tedy 10 poutníků dorazilo ve 20 hodin. Slovy "jdete pozdě" nás přivítal zdejší děkan Vladimír Janouch. A navíc nás ještě čekalo překvapení v podobě půlhodinového kázání a římského kánonu (resp. "kanónu"), které si pro nás připravil otec Vít. Po určitých stížnostech na délku mše svaté po náročném dni jen suše poznamenal, že délku kázání může sotva ovlivnit, neboť kněz je pouze troubou Ducha svatého. Nicméně po skutečně náročném dni jsme byli vděční, že jsme na novoměstské faře měli k dispozici právě 10 postelí...
Ráno třetího dne jsme dobře posnídali, nakoupili zásoby a jelikož plánovaný úsek cesty nebyl zas tak dlouhý, pouhých 22 km, vyrazili jsme až v 9 hodin. Předchozí den se však na některých poutnících podepsal, takže dotyční tři se rozhodli zkrátit si cestu autobusem z Nového Města do Sedloňova, odkud již po svých dorazili s předstihem na Vesmír. Ostatních sedm poutníků se v 9 hodin ráno vydalo přes hory a doly, resp. přes obce Slavoňov, Bohdašín, Janov, Bystré, Nedvězí, Šediviny a Jedlové v Orlických horách, do stejného cíle - na Vesmír, i když se má správně říkat "do Vesmíru", jak nás poučil otec Vít. Po vesmírné večeři se naše poutnická skupinka vydala do kostela sv. Matouše, kde jsme s otcem Vítem důstojně oslavili slavnost Nanebevzetí Panny Marie.
Po příjemném odpočinku na vesmírných matracích nás čekal nejkrásnější úsek cesty - přechod Orlických hor s nádhernými výhledy. Všichni poutníci ho zdárně a lehko zdolali, zvláště, když jsme byli o pár věcí lehčí - Dacia na plyn manželů Lukešových nám je dopravila až do cíle našeho putování.
Po 22 km cesty jsme do Neratova dorazili okolo 17. hodiny a po nezbytném pokleknutí v poutním kostele a uvítání místním duchovním správcem Mons. Josefem Suchárem jsme na poděkování zazpívali několik slok písně Bože, chválíme tebe. Poté jsme se ubytovali v zamluvené chatě "U Medvěda" (německý název Neratova je Bärnwald, tedy něco jako "medvědí les"). Někteří se večer zúčastnili divadelního představení Romeo a Julie v podání studentů DAMU a místních handicapovaných lidí.
Sobotní dopoledne bylo ve znamení "duchovního obžerství", společně s otcem Vítem jsme slavili v presbytáři poutního kostela nejprve ranní chvály, poté mši svatou s nezbytným půlhodinovým kázáním a hojnými zpěvy a celé jsme to zakončili breviářovou modlitbou uprostřed dne. Poté jsme chtěli zaplnit naše žaludky v místní hospodě, nicméně tento pokus příliš nevyšel kvůli neschopnosti personálu... Odpoledne jsme strávili odpočinkem po namáhavé cestě a touláním po místních poutních atrakcích, večer jsme prožili u táboráku vedle chaty s krásným výhledem na poutní chrám.
V neděli 18. srpna praskal neratovský kostel ve švech návalem poutníků. Krátce po mši svaté jsme se s tímto požehnaným místem rozloučili a společně se vydali s rodiči auty na cestu k domovu.
Pouť se díky Bohu krásně vydařila, poznali jsme opět kus naší vlasti, který jsme se snažili naší přítomností a obětí posvětit. Děkuji všem poutníkům, kteří se nezalekli a šli s námi. Určitě nelitují. Dá-li Pán, třeba se opět podaří v příštím roce takto někam vyrazit. |
Autor: Matěj Kraus, publikováno: 20. 08. 2013 |
|
