8. společenský večer Vavřineček |
 | 8. Společenský večer Vavřineček - porota taneční soutěže
• více fotografií • |
"Jaký bude letos Vavřineček? No zatím nic moc nevím. Někdy v lednu vlastně bylo setkání přípraváku, ne? Jo, ty Holcovic buchty byly dobrý..." Tak to bylo asi všecko, co jsem měl v hlavě před letošním plesem Vavřineček...', 'Jo a ještě vlastně to, že jsme neměli říkat ples Vavřineček, ale společenský večer Vavřineček, jinak nám Ondra Hornig utrhne hlavu =). Já si pak musel dávat zvlášť dobrý pozor, abych to neřekl během večera, protože jsem měl být letos jedním z moderátorů. Moc jsem se na to netěšil, ale kladnou stránku to mělo,druhým moderátorem byla Zdíša Lukešová. Těšil jsem se, až to budeme spolu připravovat. V pátek, den před plesem, jsme se spolu kvůli tomu setkali a zjistili jsme, že vlastně nevíme ani to, jaké je letos heslo večera. Dozvěděli jsme se ho až od třetího spolčáka, kterému jsme volali, a po chvíli jsme přípravu moderace vzdali úplně, abychom ji odložili na jediný den, kam odložit šla, sobotu, den plesu. Když jsem pak dopoledne dorazil do jilemnického společenského domu, už mě nic nenechalo na pochybách, že Vavřineček bude i tento rok. Vedle podia už visel nápis "Hledej cestu svou" a každý byl zaneprázdněn nějakou přípravnou činností. S Luckou Langovou jsme na letošek secvičili dvě předtančení, která jsme si naposled před večerem vyzkoušeli. Odpoledne společenský dům osiřel a zůstali v něm jen Lukešovi a já. Ani tentokrát však příprava moderace moc nešla a já už si přál, aby bylo aspoň po půlnoci. Když jsme pak se Zdíšou večer nastoupili na vyprázdněný parket, abychom se úvodní scénkou pokusili získat trochu pozornosti, nevěděl jsem, jestli se mám radovat z toho, že nás lidé opravdu vnímají, nebo utéct, aby se na mě přestali dívat. V sále bylo setměno, reflektory svítili jen na nás, něco jsem plácal, Zdíša se na to marně snažila reagovat, ale úkol byl splněn poprvé, co pamatuju, byli lidé na začátku opravdu ztišení a vnímali, co se děje na podiu. A tak i úvodní slovo Martina Horáka, faráře Českobratrské církve evangelické, mohli zaregistrovat opravdu skoro všichni. Pak už se večer rozběhnul v obvyklém rytmu kapely Allegro a mě těšilo, že jsme se Zdíšou snad neřekli žádnou botu, ba že to možná nebylo ani moc trapné =). Během večera jsem se sám sobě a svým moderátorským pokusům samozřejmě párkrát musel smát, ale moc mi to ani nevadilo, když jsem viděl všechny ty lidi, jak se dobře baví. Užíval jsem si nejen předtančení, která jsme obě nakonec i opakovali, ale i tradiční taneční soutěž Tomáše Nováka a Kristýnky Pacinové, výbornou chuť preclíků, které zlaté ručičky spolčaček a jejich maminek opět na letošek upekly, užíval jsem si i přítomnosti mnoha dobrých známých a přátel, se kterými jsem mohl prohodit třeba jen pár slov nebo aspoň úsměv. Sám jsem letos skoro netancoval, i když to šlo asi o něco líp než v minulých letech, neboť na ples přišlo nejméně lidí za posledních několik let (myslím celkem něco přes tři sta). I tak ale bylo na jilemnický sál plno. Když Allegro zahrálo poslední akordy a ples skončil, všichni ze spolča jsme mohli být spokojení, že se to opět všecko hezky povedlo, a to byť pro nás ještě práce neskončila. Vrhli jsme se do úklidu, i když já už spíš jen tak postával a přecházel tuše, že kolekce čajů a kulich, které jsem vyhrál v tombole, se budou asi hodit. Doma jsem v horečkách lehnul s radostí, že umím omarodit pěkně v pravou chvíli, když už je po plese=).
Tak nevím, jestli to moje hlava vydrží, když jsem v celém článku tolikrát použil slovo "ples", ale snad mi Ondra odpustí, když mu spravedlivě poděkuju za všechen čas a energii, kterou věnoval přípravě. Stejně jako opět Jenda, Eliška, Maruška a další Válkovi, Zdíša a další Lukešovi, Lucka a další Holcovi, Lucka Langová, Vítek Luštinec, Katka Šimůnková, Martin Malík, no teda asi jsem s tím vůbec neměl začínat. Prostě všem, co pomáhali, i všem, co přišli. Pán Bůh zaplať, kamarádi. |
Autor: Šimon, publikováno: 27. 02. 2011 |
|
