Velké rozlučkové spolčo |
 | |
|
Neuvěřitelných 60 lidí se sešlo dne 4. 9. LP 2010 v Libštátě. A proč že se nás sešlo tolik? Protože nikdo z těchto 60 mladých lidí nechtěl přijít o společné rozloučení s naším milým, obětavým, spolehlivým a vždy usměvavým Jendou. A o jakéže to šlo rozloučení? Bohu díky, nešlo o rozloučení v trvalém slova smyslu. Šlo o loučení dočasné, neboť Jenda nám odešel studovat na faráře. V tuto chvíli je „vězněn“ za zdmi olomouckého konviktu. Ale na vlastní oči jsem se mohla přesvědčit, že to věznění musím dát opravdu do uvozovek, protože nejen, že studenti konviktu mají pravidelné vycházky:o), ale navíc žijí v celkem pěkném prostředí a dobře jim tam vaří. Zkrátka po prohlídce konviktu a po ochutnávce místního guláše jsem si pomyslela: hned bych tu zůstala s Jendou, ale farářky holt neberou:o).
Ale abych se vrátila k onomu večeru. Zájemci o sport se sešli v 16 hodin v místní tělocvičně, kde si dali patřičně do těla a poté se všichni přesunuli do kostela, kde jsme měli nácvik hudby na slavnostní mši svatou, která měla začít v 19 hodin. Ale jelikož samotný Jenda mši ještě odsloužit nemohl:o) a pozvaní faráři byli trošku zpoždění,začali jsme o něco déle. Ale vcelku nám to zas tak nevadilo, aspoň jsme si mohli přede mší ještě zazpívat a tak děkovat za Jendovu službu skrz hudbu.
V 19:45 už ale ona slavnostní mše vypukla. Velké díky patří celebrantovi této mše P. Mariuszovi, který se během kázání s námi podělil o své vlastní zkušenosti, které zažil při studiích semináře. Například nám vyprávěl o tom, že mnohdy není zcela jednoduché odolávat náporu místních farnic, ale pokud se budeme modlit za všechny, kteří žijí v celibátu, tak to bude pro všechny jistě mnohem snazší. Proto je velice důležitá modlitba. Přesto, že se s Jendou budeme občas setkávat a budeme tím tedy čas od času v kontaktu, tak není nemožné, abychom byli s Jendou v kontaktu každý den a to právě skrze modlitbu. Protože když jsem viděla, kolik času Jenda věnoval spolču, tak si myslím, že bychom neměli nad tím moc dlouho „špekulovat“ a modlit se za Jendu, jak jen budeme moct.
Po mši jsme se přesunuli k Šimůnkovým, kde nejprve proběhlo shlédnutí prezentace, která se týkala, jak jinak než Jendy:o) a připravil si ji pro nás Péťa. Mohli jsme si tak zrekapitulovat velkou část Jendova života a uvědomit si, že loučení vůbec neznamená konec, ale spíš začátek nové životní etapy. Poté jsme mohli být účastni velkolepého interview s Jendou, kde jsme se dozvěděli, jaký byl Jendův první impuls pro to jít studovat na kněze, jakou měl Jenda podporu ze strany rodiny, co na Jendovo rozhodnutí říkali rodiče,….Evča se zkrátka toho nebála a kladla Jendovi otázku za otázkou. Ale Jendu jsme si neproklepli jen slovně, ale také chuťově. Maruška alias hlavní organizátorka tohoto spolča mu totiž připravila několik jídel a Jenda měl se závázanýma očima poznat, co mu kuchaři připravili dobrého. Jako správný gurmán se Jenda tohoto úkolu nezalekl a jestli se má paměť nemýlí, poznal všechna jídla, která mu byla předložena…ovšem s víny to bylo horší. Dostal na ochutnávku tři druhy vín a jeho úkolem bylo poznat, jaké víno by se nejlépe hodilo jako mešní. Jenda po dlouhém zvažování vychválil víno, které dostal na ochutnávku jako první se slovy:“Toto víno má takovou výraznou chuť, to je přímo pro biskupa“, přičemž nastal výbuch smíchu lidí okolo, neboť ono víno bylo víno krabicové….alespoň tedy víme, jak by Jenda uctil biskupa:o). Během programu koloval mezi námi papír s kvízem, který měl ukázat, jak dobře známe Jendu. V kvízu byly otázky typu: jaké má Jenda oči, jaká je jeho oblíbená barva, kolik má sourozenců,…. Na rozlučkovém spolču nechyběla ani krátká přestávka po které následovaly scénky, které vyprávěly o tom, jak se Jenda ke kněžství dostal. Dále nechybělo slovíčko, které si pro nás připravil Jenda a závěrečná modlitba, kterou byl pověřen P. Mariusz.
Spolčo bylo pěkné a jedinečné. Proto díky všem, kteří se na něm jakkoliv podíleli a díky všem, kteří přišli. Všem patří velký dík, jak by řek samotný JenDÍK:o) |
Autor: Ivča L., publikováno: 07. 09. 2010 |
|
