Čarodějnické spolčo |
|
Je vidět, že se spolčáci dokonce umí i modlit…minimálně za dobré počasí:o). Neboť zpočátku dne 8. 5. 2010, kdy jsme se měli sejít na spolču pod širým nebem, nebylo po slunci ani památky, protože bylo zahaleno černým mračnem. Ale jen jak přišla hodina, kdy se chystal v Peřimově slet spolčáků a spolčaček, tak k našemu obdivu nakonec slunce vysvitlo. A my měli hned lepší náladu, poněvadž první část společného večera, respektive odpoledne, jsme zahájili na místním hřišti, abychom si zahráli volejbal. Je pravda, že celou dobu se slunce všem nezavděčilo a to vždy týmu, kterému svítilo do očí. Ale z našeho poloprofesionálního hlediska se domnívám a myslím si, že jsme si zahráli celkem dobře.
S příchodem sedmé hodiny jsme se přesunuli na chalupu, kde jsme měli v plánu zapálit velký „čarodějnický oheň“…ale nešlo to hned, protože rozžhnutí ohně bylo až součástí hry, kterou si pro nás na úvod připravila Maruška. Maruška měla zároveň toto spolčo na starost. A proč čarodějnické spolčo až 8.5.? Odpověď by jistě našel ten, kdo se předchozí víkend účastnil Studentského Velehradu. Protože se na této akci objevilo i nemálo lidí ze spolča, včetně organizátorky, proto jsme si tuto akcičku přesunuli až na toto datum. Ale teď se ještě vraťme k úvodní hře, protože to byl doslova boj o přežití:o). Prvním úkolem bylo doběhnout dřív než Maruška ke vzdálenému stromu. Dále jsme měli za úkol vytvořit skupiny po 6 lidech, vytvořit formuli s dvěma jezdci a čtyřmi koly a doběhnout co nejrychleji zpátky k ohništi. Díky tomu jsme se zahřáli, ale ještě jsme potřebovali rozhýbat i naše mozkové závity a tak jsme měli za úkol vyluštit co nejrychleji a bez chyby sudoku. Deset šťastlivců, kteří ho správně a rychle vyluštili, postoupilo do dalšího kola. Zde bylo za úkol vytvořit deset slov z pěti zadaných písmen. Odtud postoupili ti nejlepší z nejlepších (takže i my:o)) a naším úkolem bylo vydržet stát na jedné noze…takže tu šlo opravdu o trpělivost a výdrž. Ale jelikož už to většinu z nás nebavilo, tak se tento úkol rozvinul. Skákali jsme po jedné noze co nejdále a zde už bylo hodně odpadlíků. Pro tři, kteří vydrželi nejdéle, byl připraven další a poslední úkol. Měli rozdělat pomocí jednoho papíru formátu A4, tří sirek a všeho co kde našli oheň. O dokonalosti ohně rozhodovala odborná porota, která se skládala z již nesoutěžící části spolča. Vítězkou se stala Zdíška, jejíž odměnou byla bonboniéra a pivo. A jelikož to je spolčařka, jak se patří, tak byla natolik solidární a rozdělila se o svou výhru se svými bližními…Zdíško, děkujeme:o). A díky kvalitně rozdělanému ohni jsme mohli začít opékat buřty. Tuto chvíli jsme si zpříjemnili zpěvem a přátelským popovídáním. Součástí povídání bylo i naše oblíbené „kolečko“, kde každý mohl něco říci o tom, co právě prožívá. Z čeho má radost či z čeho má obavy, abychom si na toho konkrétního člověka mohli vzpomenout v modlitbě. Poté již následovalo slovíčko, závěrčná modlitba, společný pozdrav a úklid po táboráku. Díky všem, kteří se na této společné akci podíleli…už jen třeba svou účastí. Doufáme, že za všechny můžeme s klidným srdcem říct, že to byl pěkně prožitý večer. |
Autor: Martin a Ivanka, publikováno: 09. 05. 2010 |
|
