Královéhradecké diecézko 2010 |
 |
• více fotografií • |
V sobotu 27. března se v Hradci Králové uskutečnilo tradiční diecézní setkání mládeže, pro nás již také téměř tradiční tím, že jsme mohli již potřetí doprovodit vrchol celé této akce – mši svatou v katedrále. Takže vlastně pro nás zpívajíce a hrajíce začal takový náš soukromý předprogram diecézka již o 14 dní dřív, kdy jsme pilovali doprovodné písně na mši.
Čtrnáct dní uteklo jako voda a přišel pátek, kdy jsme odjeli do Hradce. Již v pátek proto, abychom stihli postavit aparaturu a nazvučit katedrálu a také doladit co nejvíce nepřesností v písních. Spolu s námi již v Hradci „řádil“ celý přípravný tým diecézka – čítaje kromě nás a skupiny VeKa, která měla doprovodit dopolední program, všelijaké možné skupinky jako moderátoři, moderátoři odpoledních skupinek, liturgie, organizátoři a mnoho dalších potřebných lidiček. Všichni jsme se sešli v šest hodin na mši v kapli sv. Josefa a poté až na večerní modlitbě o desáté hodině večerní. K noclehu jsme využili Bigy (biskupské gymnázium). Pro nás den končil příjemnou zprávou, že na rozdíl od většiny zbylého přípravného týmu si můžeme ráno o hodinku déle pospat.
A již je tu ráno – sobota, venku sice trochu zachmuřeno se slabými přeháňkami, ale přesto se to před devátou hodinou rojilo u místního KD Střelnice (a vlastně po celém Hradci – hlavně na trase z nádraží) stovkami mladých věřících lidí ze všech koutů královéhradecké diecéze (a možná nejen z ní). Z kterého vikariátu kolik lidí je, jsme mohli zjistit při programu uvnitř, kdy měl každý možnost se postavením, popřípadě nějakým hlasovým projevem, ke svému vikariátu přihlásit. Motto letošního diecézního setkání znělo: „Mistře dobrý, co musím udělat, abych dostal věčný život?“ (Mk 10,17). Po přivítání nás moderátory – velice pěkně zpracovaná scénka inspirovaná veršem „Spíše projde velbloud uchem jehly, nežli vejde bohatý do Božího království“ (škoda jen že zvuková technika zazlobila) nám Máří Novotná přednesla slovíčko na den. Poté byla katecheze od P. Davida Boumy, kněze který mimojiné vyučuje na královéhradecké a pražské univerzitě. A pak již přišel významný okamžik – takové rozloučení nás mladých s biskupem Dominikem Dukou, který odchází do Prahy na stolec českého primase. Nejprve jsme v prezentaci shlédli nejdůležitější okamžiky života Jaroslava Duky (vlastní, lépe řečeno chlapecké jméno Dominika) a poté se již moderátoři začali otce biskupa vyptávat na vše možné i nemožné. Dozvěděli jsme se například, že když Dominika Duku pozval na oběd papežský nuncius, tak že si říkal, že to asi nebude jen tak. Leč dostali jsme od Dominika slib že slavné „Urbi et orbi“ ze Svatopetrského náměstí z jeho úst nikdy neuslyšíme. Na konec byla Dominikovi předána krabička poslední záchrany do Prahy. Obsahovala turistickou známku Hradce Králové s katedrálou, přestupní jízdenku na metro, mapu hlavního města a nějaké koláče (nebo takového něco). Poté již každý nafasoval k obědu fruko a bagetu a celý dav se rozprchl do jednotlivých odpoledních skupinek. My jsme je nestíhali, neboť jsme se po obědě přesunuli do katedrály naladit nástroje a hlasy zpěvy líbeznými. Po půl třetí již přišel průvod – městem se šla totiž křížová cesta a její poslední zastavení bylo právě v katedrále. Katedrála se zaplnila do posledního místečka a mnoho lidí ještě stálo. Nedlouho poté jsme již zaujali každý své místo a když se ozvalo „cink cink cink“, tak naše houslo-violové trio spustilo úvodní píseň Blíž, Pane, blíž. Z kázání Dominka Duky, jsem toho bohužel díky své zadní pozici na kůru moc neslyšel, ale občas nějaké slůvko (v lepším případě i celá myšlenka) dolétlo i tam. Po mši se ještě jednou děkovalo a přálo vše nejlepší otci Dominikovi. Biskup Josef Kajnek nám přečetl také dopis od třetího a nejstaršího z biskupů – Karla Otčenáška, ten se také mše účastnil, nutno podotknout, že za pár dní oslaví své devadesáté narozeniny. Opravdu Boží věk a Bohu díky za to a za něj. Po mši jsme ještě zahráli tři písničky, ale to se již řada lidí rozprchla směrem své domovy. My jsme sbalili aparaturu a poté ještě zašli do Adalbertina na páreček pro přípravný tým. Pak jsme naskákali do aut/vlaku a vyrazili také na cestu domů. Doufáme, že i naším zpěvem a hraním jsme přispěli k oslavě Boží a že Jemu nahoře se to líbilo! |
Autor: Lukáš H., publikováno: 29. 03. 2010 |
|
