Jak bylo na Vánočním spolču 22. 12. 2009? |
 | Ve společné modlitbě je obrovská síla...
• více fotografií • |
Jak už se stalo zvykem, poslední spolčo občanského roku prožíváme v malebném domečku ve Zvědavé uličce. Jinak tomu nebylo ani letos i přes to, že Tonička již není mezi námi živými.
Hned na začátku spolča si pro nás Maruška Válková, která měla toto spolčo na starosti, připravila program, který se odehrával venku. Každá skupinka šla podle svíček a u každé svíčky měla nějaký úkol nebo jen zamyšlení... na konci si každý z nás mohl zapálit prskavku;). Aby ostatní nezaháleli, tak jsme dostali dopis od Boha. Měli jsme zde i spoustu otázek nad kterými jsme se zamýšleli a psali své odpovědi jako např: Dokázal jsem opravdově prožít advent? Co mi v tom pomáhalo a co naopak bránilo? Co bylo pro mne v uplynulém roce tou nejdůležitější zkušeností? Z čeho má víra, mé křesťanství teď nejvíce žije? Co Bůh ode mne nejspíš čeká? Znám Jeho vůli pro můj život? Ale také třeba i takovéto otázky: Je na mne spolehnutí? Přebírám zodpovědnost, nebo se jí většinou vyhýbám? Jak snáším kritiku? apod.
Jelikož nám venku pořádně vyhládlo, nikdo neměl nic proti tomu, abychom se vrhli na tu spoustu jídla. Nemůžu si odpustit a nezmínit Šimonovu skvělou specialitu, kterou si pro nás připravil. Asi nikoho z nás by nenapadlo, že Šimonova lahůdka byla guma obalovaná v čokoládě;).
Po jídle jsme se všichni pohodlně posadili a zazpívali si pár vánočních koled. A co následovalo potom? No samozřejmě;) - rozbalování dárků.
Když se všichni dosyta vynadívali na svoje dárky, a na dárky souseda, následovala velice zajímavá hra, kterou si pro nás připravila opět Mařenka. Byli jsme rozděleni do skupin a měli jsme tři úkoly. První úkol spočíval v tom, že každé družstvo si vybralo dva zástupce. Ti měli za úkol zavázat si oba oči a nakrmit se jogurtem (mohu potvrdit, byla to opravdu zajímavá podívaná). Druhý úkol měl na starosti jenom jeden zástupce. Ten měl za zády jednu ruku a druhou musel rozdělat sirky, vysypat je a znovu je tam poskládat. To vše jednou rukou. Třetí úkol spočíval v tom, že dva zástupci dostali od Marušky slovo, které pak museli pomocí svých těl znázornit. Výsledky však dopadly nerozhodně, a tak jsme si všichni pochutnali na výborné čokoládě. A jelikož už čas značně poskočil, zazpívali jsme písničku a pohodlně se usadili, protože pro nás Maruška měla připravené slovíčko. I přes to, že bylo slovíčko trochu netradiční o to bylo krásnější. Dozvěděli jsme se, jak vidět Krista v druhých lidech.
A jak už to tak bývá, celý tento krásně prožitý večer jsme zakončili modlitbou a nádhernou písní Narodil se Kristus Pán! |
Autor: Anežka Holcová, publikováno: 27. 01. 2010 |
|
