Vavřineček versus Salaš |
 |
• více fotografií • |
Proč tento nadpis? Díky Bohu ne proto, že by vládly boje mezi těmito dvěma společenstvími, ale proto že mnozí z našeho spolča jsou zároveň členy studentského klubu Salaše v Hradci Králové.
Místem konání Silvestru 2009 byla nádherná podhorská vesnička Peřimov nedaleko Jilemnice, kde nám za příbytek sloužilo zrekonstruované patro bývalého statku. Salašníci tu přebývali o nějaký ten dřív. Ale jak to tedy všechno vlastně začalo? Jak jinak než dnem 31. 12. :o). Oficiální úvod našeho společného „mega“ setkání vypukl v kostele svaté Kateřiny Alexandrijské ve Mříčné. Zde byla možnost, aby každý z nás ve svém nitru poděkoval našemu Pánu za uplynulý rok. Při mši svaté si každý mohl a to nejen díky Písmu, ale také při jasném a výstižném kázání otce Jaroslava Brožka (vojenské kaplana působícího v Hradci Králové), uvědomit svou pomíjivost v čase, omezenost našeho pozemského života, který tedy kupříkladu nemáme promrhat zbytečnými konflikty se svými bližními, ale máme se snažit čas nám svěřený využít co nejzodpovědněji.
Po mši se celá skupina přesunula zpět do tepla k rodinnému krbu, kde se mohl každý dle libosti občerstvit nejrůznějšími specialitami, jež mnohdy putovaly do Peřimova přes půl republiky.
Po načerpání nových sil začal společný program plný zábavy, jehož hlavním organizátorem byla Maruška Lukešová. Vymyslela si na nás řadu zákeřných her a to nejen vědomostních, kde v podstatě vědomosti nerozhodovaly, ale také soutěží ve zručnosti, síle a vytrvalosti.
Přítomní byli rozděleni do tří konkurenčních skupin a dle daných instrukcí měli například vytvořit ohavné hybridy stojící na čtyřech hlavách, pěti rukou, sedmi nohou apod. Ačkoliv v průběhu logistického hemžení všech možných končetin vznikly velmi bizarní situace, všechny to zcela jistě pobavilo a mnohdy rozesmálo na hranici chronického záchvatu smíchu. Neboť vidět důstojného kapitána Brožka, jak stojí na hlavě, mávajíc jednou rukou ve vzduchu, druhou křečovitě držíc nejbližší pevný bod a strkajícího nohy kamsi na hromadu lidských těl, je opravdu obtížně zapomenutelný zážitek :-)
Po zdárně provedených artistických výkonech byli všichni rádi, že si mohou odpočinout u zpěvu, jehož se ujali profesionálové z Vavřinečku pod vedením nepřehlédnutelného Jendy Lukeše.
S blížícími se posledními hodinami konce roku bylo záhodno naopak se ztišit a zrekapitulovat, či meditovat nad tím, co nám tento rok přinesl, či naopak odňal. Co krásného jsme mohli prožít, kdy jsme obstáli v životních zkouškách, nebo kdy jsme upadli pod tíhou svého kříže, abychom mohli zase znovu s hlavou vztyčenou povstat. Jako pomůcka nám posloužil chytře připravený papír s písmeny, která pomohla asociovat prožité skutečnosti, a též Bible, kde bylo jistě každému zodpovězeno dle potřeby.
Po zamyšlení následovala společná modlitba, v níž byl poskytnut prostor poděkovat Bohu za prokázané milosti, obdržené dary, za milosrdenství a lásku, které my nejsme absolutně hodni, ale jíž On nás neustále zahrnuje.
Po modlitbě se sborově odešlo na nejbližší kopec vypálit také křesťanskou salvu pyrotechnických radůstek, čehož se ujali nejpovolanější z povolaných, tedy příslušníci armády. Deštivé počasí však nejrůznějším třaskavinám nepřálo, takže po novoročním přípitku v improvizované podobě přímo z lahví si ještě někteří odvážlivci přátelsky poblahopřáli přímo v potocích ledové vody stékajících nemilosrdně jak z kopce, tak i z nebe a poté následoval rychlý úprk zpět do sucha.
Společný program byl u konce a nyní již bylo na každém, jak první okamžiky v právě narozeném roce využije. Zda jistě podmětnou a inspirativní konverzací s přáteli, či ti více ctižádostiví nějakou kolektivní hrou.
Po vyčerpávajícím dnu naplněném nevšedními zážitky s výjimečnými lidmi, nás začala přepadat epidemie únavy, jež zanedlouho sklátila většinu z nás. A tak se hodovní místnost začala pomalu proměňovat v noclehárnu pokrytou zakuklenými lidskými housenkami. Někteří jedinci však měli tendenci poklidnou noční atmosféru narušovat naprosto bezdůvodnými výbuchy smíchu, byli však nekompromisně umlčeni ze všeobecného zájmu urvat z již takto krátkého spánku co největší díl.
Ráno se z housenek vyklubali noví, čistí lidští motýlci, kteří místností poletovali tu do koupelny, tu zpět pro zapomenutý kartáček, nebo pro něco dobrého k snědku.
Závěrečným milníkem celé silvestrovské akce byla (netradičně :-)) mše, kde se prosilo o sílu, světlo a ochranu Boží do nadcházejícího roku.
Společný Silvestr byl opravdu velkolepý počin, proto děkujeme všem, kteří se na něm nějakým způsobem organizačně podíleli a zejména děkujeme společenství Vavřineček, že jsme mohli po jejich boku prožít nezapomenutelné.
P.S.: Druhý ročník by nebyl od věci :-)
Salašnice Katka Strašílková |
Autor: Katka Stratílková, publikováno: 22. 01. 2010 |
|
