Halóóóó, je tu někdo v kostele?
V našem kraji jsme vděční v kostele za každého člověka a je jasné, že se nám kostely jen tak nezaplní… ale kéž by pohled lidí nevěřících byl na církev lepší, ne tak odmítavý, kéž by se lidé nebáli vstoupit do našich krásných chrámů a nebáli se obdivovat dílo předků, obdivovat krásu ticha a obdivovat „něco“… spíše „Někoho“, Koho neumí pojmenovat a Který se chce dotýkat srdce každého člověka a Který k nim často při návštěvě kteréhokoliv kostela nenápadně promlouvá.
Ale já se musím zeptat rodičů...
Lidé z našich vesnic (Mříčná, Peřimov a Kundratice) často nebyli nikdy v kostele, jakoby se bojí vstoupit… a tak jsem moc rád, že se to teď někdy podaří při nějaké slavnosti nebo při našem vánočním koncertě 27. prosince 2009, kdy v kostele bylo kolem 250 lidí. Bohu díky! V neděli nás bývá desetinásobně méně;(.
Ale co děti? Taková krásná památka a nikdy v ní nebyly. Vůbec nic o křesťanství a kostelech nevědí… Nabízel jsem paní ředitelce zajímavou prohlídku, ale nějak se toho bála. Až jsem ji nalákal na vánoční výzdobu, ale ona že se nejdříve musí zeptat rodičů, jestli jí to povolí. Povedlo se, a tak jsme se 8. ledna 2010 setkali v kostele. Jednalo se o cca 20 dětí ze školky a 15 dětí z 1. – 3. třídy z místní Základní školy ve Mříčné. Ptal jsem se dětí na různé otázky: „Jak je kostel starý?“ (Dal jsem jim několik možností a vyhrála varianta milión let;). Vysvětlil jsem jim kdo je to svatý a oni hledali v kostele podle popisu svaté: „Je to muž, má vousy, meč a knihu…“ „Já už ho vidím, tam nahoře.“ „Ano, to je svatý Pavel a v kostele ho máme ještě jednou, víte kde? Je tady někdo taky Pavel?...“ Pěkně poznaly betlém a pobavila mě odpověď na moji otázku: „Co přinesli Tři králové?“ „Cukr a kalendář!“ zvolala hlasitě jedna dívenka, která více než „betlémové“ Tři krále zná Tříkrálovou sbírku a to taky vůbec není špatné, dokonce i letos chodila jako král – královna;). Děti si zkoušely zazvonit na zvonky, udržet misál, pouštěl jsem jim různé fotky, podívaly se k varhanům a viděly jak se nafukuje měch a ti starší se se mnou šly podívat dokonce ke zvonům.
„Kdo dává, dostává."
Nakonec dostaly čokoládové balíčky a omalovánky od KDU-ČSL a mohly si od nás vybrat nové pohledy kostela nebo si vzít křesťanské časopisy IN! a Tarsicius. Paní družinářka chce dokonce tyto časopisy objednat do družiny, tak snad to dopadne;).
Potěšily mě rozesmáté a spokojené tváře dětí, ale také paní učitelek, které se mě ptaly jestli budou moci chodit takto každý rok a jestli by to nešlo už na Velikonoce. „Také byste nám mohl někdy přijít zahrát do školy na kytaru! Pane Lukeši, kdykoliv zas budete mít něco připraveného, ozvěte se…“, loučila se se mnou paní ředitelka.
Byl to pro mě krásný zážitek a naplněný a smysluplný den, však jsem se za to taky dlouho modlil, aby to dobře dopadlo a aby si je Pán taky více „přitáhl“ k sobě.
Milí přátelé, děkuji, že jsem se s Vámi mohl podělit o tuto moji velikou radost. Pro mnoho z Vás to je jistě obyčejná, všední událost, ale pro mě znamenala mnoho… „Kdo dává, dostává.“ A já té radosti z krásného a velkého zážitku dostal vrchovatě. Bohu díky a Vám, kteří jste to přečetli také díky;)! |
