Moje první duchovní obnova (Bozkov 27.-29. listopadu 2009) |
|
Když mi Maruška nabídla, abych se zúčastnil exercicií, tak se musím přiznat, že jsem ani moc nevěděl, co si pod tímto pojmem přesně představit. „modlení, ticho, rozjímání“?
V pátek 29. listopadu to všechno mělo začít a já pln očekávání zaparkoval svoji káru na parkoviště před bozkovský kostel. Tam se totiž na úvod měla konat mše svatá. Nevím čím to bylo, možná poutavé příběhy při kázání, ale tato bohoslužba mě tak nějak zvláštně naladila. Říkal jsem si :“Bezva, to bude obnova“. Když nám ale duchovní otec Kryštof oznámil, že nás čeká silencium a adorace, tak se mi zrovna dvakrát nechtělo. „Bejt ticho a ještě vstávat? To přeci nemůžu vydržet , mluvím ze spaní a navíc si ani nebudu moct postěžovat na to protivné vstávání“.
První přednáška a adorace, která následovala, byla zřejmě v mém mrzoutském postoji zlomová, řekl jsem si : „víš co Jirko, zkus to prožít víc v klidu, všechny problémy hoď za hlavu a soustřeď se na Boha a už neprotivuj, za pokus to přeci stojí“.
A dopadlo to nakonec dobře. Néé, že bych si udělal osobní rekord v mlčení, ale došlo mi, že se spousta věcí může vyjádřit neverbálně a to krásněji. Že si můžeme srdíčko vylejt Bohu přímo do klína, že nám fakt naslouchá.
Sobotní dopoledne se ještě neslo ve znamení ztišení, ale to už mi přišlo naprosto normální a v ničem neomezující. Ranní chvály, snídaně, mše sv., další přednáška. Všechno tak rychle uteklo, najednou před námi stál oběd. Po umytí a úklidu nádobí se většina z nás odebrala na odpolední procházku. Já bohužel do této skupiny cestovatelů nepatřil. Musel jsem odjet domů na hokejový zápas.
V kabině, která byla plná přisprostlých chlápků “spoluhráču“, mi bylo smutno. Žádná pokora, ztišení, klid, tolerance. Jen samé nadávky a zesměšnění.Prostě šok. Nikdy mi to nepřišlo divný, ale teď… Když jedu z akce, která je zprostředkovatelkou bližšího poznání Boha. Ve chvíli mi bylo jasné, jak je pro mě Bůh důležitý a nesmírně potřebný. „Vždyť i já bývám někdy takový“. Cestou zpět do Bozkova bylo o čem přemýšlet. Večer byl odpočinkový - čas na osobní rozjímání, popovídání, film. A samozřejmě spánek.
Do nedělního rána nás probudilo sluníčko. Po vydatné snídani, následovala bohoslužba a jelikož jsme správné a pořádné společenství, tak kdo měl ruce a nohy dal se do úklidu.
Naše síla nespočívá nejen v duchovní jednotě, ale i v ochotě pomoci druhým:-). Když byly podlahy, záchody, talíře i hrnečky čistě, rozjeli jsme se do našich domovů.
PS:Jistě se mnou všichni zúčastnění budou souhlasit, když vyzdvihnu kuchařské umění semilského tria, masíčko jak pírko a ta rejžička, jedna báseň:-) |
Autor: Jirka Mate, publikováno: 09. 12. 2009 |
|
