Druhá část rozhovoru z "kamenolomu Páně"! |
 | | Biskup Baxant se nebojí ničeho;)) Takto si zaskotačil s dětmi ze ZŠ v Terezíně. (Foto: P. Martin Davídek)
|
Nedávno (17. dubna 2009) jsem zde publikoval první část rozhovoru s panem biskupem Baxantem, který jsem dělal pro ekumenickou stránku www.christnet.cz Mnozí jste pana biskupa mohli vidět na vlastní oči v Příchovicích v sobotu 13. června na oslavách příchovické Křižovatky. Je to veselý, optimistický zbožný muž. Bohu díky za něj! Zde druhá část rozhovoru:
A teď přejdeme – možná;) - na jednodušší, odpočinkovější otázky;).
Čím jste chtěl být jako malý?
Stavitelem.
Na co jste si nejraději jako malý hrál? Nebo jaká byla Vaše nejoblíbenější hračka?
Rád jsem si maloval, resp. půdorysně načtrtával různé podoby měst. Hraček jsem moc neměl a vůbec nevím, jestli jsem nějakou nejoblíbenější hračku měl.
Mohl byste nám říci něco o Vašich sourozencích? Jak jste si s nimi rozuměl? Kolikátý jste v pořadí?
Rozuměl jsem si s nimi a rozumím stále, Bohu díky, výborně. Jsem v pořadí čtvrtý, takže jsem ty starší musel poslouchat, ale mnoho mně toho, pokud si pamatuji, nenařizovali. Po mně na svět přišli ještě 2 další sourozenci a těm jsem, žel, až mnoho nařizoval já. Chudáci, poslouchali mě na slovo…
Kdy jste se poprvé zamyslel nad tím, že byste mohl být knězem?
Těsně před maturitou. Hlásil jsem se na ČVUT stavební fakultu a byl jsem přijat, ale pak se to všechno zvrtlo. Po maturitě a prázdninách jsem nastoupil na fakultu jinou. Budova této fakulty je shodou náhod nyní na stejném náměstí, na kterém teď bydlím i já.
Jaké to je vracet se do svého studentského města jako biskup?
Je to krásné, ale někdy mě popadne melancholie. Stýská se mi po lidech, kteří tu žili a měli mě rádi. Proto často chodím i na místní hřbitov, abych tam našel alespoň jejich hroby.
Tancujete, nebo tančil jste rád?
Do tanečních jsem se svými spolužáky z průmyslovky chodil velmi rád. Bydleli jsme na internátě v pražské Haštalské ul. a taneční kurzy byly v Obecním domě. Bylo to hezké, ale je to všechno pryč. Daleká historie.
moderní techniku obhajuji
Jak si rozumíte s počítačem a internetem? Jaký máte názor na tuto moderní techniku?
Domnívám se, že jsem stále počítačovým a internetovým diletantem. Přesto je to můj každodenní nutný pomocník. A mám jej rád kvůli tomu, že pomáhá člověku komunikovat. Tuto moderní techniku obhajuji.
Máte rád nějaký sport? (Aktivně a pasivně?)
V mém věku? Jedině pasivně. Jsem příznivcem dobrého fotbalu a lehké atletiky, zvláště, když v TV vidím někoho z mých známých sportovců. Pokud se dá nazvat chůze v přírodě aktivním sportem, pak ten miluji.
Vzpomínáte si na nějaký vtipný zážitek již nyní z biskupské služby?Mohl byste se o něj s námi podělit?
Vzpomínám si na první biskupskou mši sv., při které se jedno dítě při donášení obětních darů svalilo na zem a přitom předvedlo takový dětský malý kotrmelec. A jakoby nic, zase ve stoje odešlo do lavice v katedrále. To bylo vtipné i roztomilé.
Otče biskupe, jak vypadá Váš běžný den, denní program?
Začíná v půl páté a končí kolem dvaadvacáté. Program je povětšinou složen ze setkání s kněžími, nejbližšími spolupracovníky, dalšími návštěvami, studiem, homiletickou přípravou a samozřejmě modlitbou. V terénu diecéze pak jsou zase jen a jen, a to je to krásné, setkání s lidmi při bohoslužbách a pak po nich při besedách.
zatím mě baví všechno
Co Vás jako biskupa ve Vaší službě baví nejvíc a co nejméně?
Nejvíce mě baví odpovídat na otázky zvídavých lidí. Nedělám si legraci. Je tomu tak, protože mě těší, že lidi o něco mají zájem. Kdyby se neptali, nemají zájem a mne by to trápilo.
Co mě nebaví? Jsem trochu v rozpacích, ale zatím mě baví všechno.
A teď jedna speciální otázka na závěr;): Co rád jíte a pijete?
Váhám, zda-li mám teď odpovědět, protože jsem při mém nástupu do Litoměřic někde řekl, že miluji růže a dobří lidé je mně teď všude dávají. Tyto ušlechtilé dobrodince velice lituji. Vždyť růže je značně drahá květina!
Jen pod podmínkou, že to, drazí čitatelé těchto řádků neprozradíte, svěřuji se Vám z toho, že mám rád campari s pomerančovým džusem a z jídel spaghetti alla carbonara. Mám však všechno rád, co nám v residenci na stůl s takovou pečlivostí a láskou připraví a podají naše „Štěpánky“.
Tak teď jste mě dostal a musím Vám položit ještě jednu otázku, ale teď už opravdu poslední;))) Kdo jsou prosím „Štěpánky“?
„Štěpánky“ jsou sestry o. biskupa Pavla, které jsou zde k naší veliké radosti.
Milý otče biskupe, děkujeme, že jste si na nás našel čas. Přejeme Vám úsměv na tváři, Krista v srdci a dobré lidi a spolupracovníky kolem sebe.
Ať se Vám daří být tím správným nástrojem – biskupem - v Jeho rukách, kterého tato diecéze potřebuje! |
Autor: Jenda Lukeš, publikováno: 15. 06. 2009 |
|
