Prvomájová pouť do Stromkovic |
 |
• více fotografií • |
„Bylo krásné poledne - první máj. Polední máj - byl pouti čas. Maruščin zval ku cestě hlas...“ Málokdo by neslyšel toto volání, a tak se naše spolčo vydalo na celodenní putování do Stromkovic. Úderem poledne se sešla spanilá jízda aut plná nedočkavých lidí na vlakové zastávce v... Celou řadu uzavíral jeden nejmenovaný motorkář Š. K., který dával co proto svému železnému oři, aby stačil...
Vjeli jsme do lesa a nevěřil bych, jak ty staré osvědčené Škodovky 120 jezdí v lese. Kolonu jsme zaparkovali v krásném lese na lesní cestě. Velká poklona se dává řidiči, který zaparkoval na lesní cestě, která byla ve sklonu – asi tak 45° (asi měl náhon 4x4).
A odtud z lesa jsme se vydali na překrásnou pouť. Nejprve jsme si dali věci k táboráku k jedné chatě a řádně odlehčení jsme šli dále. Kochali jsme se přírodou – ani se nestíhalo fotit vše, co nás zaujalo. Cestou jsme v lese našli jeden velký kříž na památku jedné tragédie. Od toho místa jsme se začali modlit růženec a střídala se skupinka asi 4 lidí, která předříkávala. Bylo to celkem pěkné – člověk jde přírodou, velká pohoda a za to vše může poděkovat Pánu ve společenství lidí, kteří to myslí fakt vážně se svým životem a berou ho do svých rukou. Přál bych to zažít každému, kdo to ještě nezažil.
Musím uznat, že cesta nebyla zrovna po rovince... bylo to jako na houpačce, nahoru a dolů... jen v poměru, že na kilometr dolů se šly asi 4 kilometry nahoru... to je divný ne? ;-) Cestou nás provázely opět pěkné daleké výhledy, zajímavá místa a kdo si chtěl občas odskočit nezřídka narazil i na bažinu (taky jsem ji našel). Těsně před vrcholem cesty jsme začali zpívat písně s kytarou, aby jsme na sebe přirozenou a nenápadnou cestou upozornili ;-)
Na místě bylo mnoho lidu (asi tak 200) a ve středu stála velká nová kaple. Byla celá dřevěná a v jejím středu chyběl zvon. No a ten zvon se zrovna dnes světil. Byla to pouť se vším všudy, dokonce přijel i z daleka biskup Kajnek a spousta známých kněží (já teda znal jen asi tři) a dokonce i z jiných církví jako evangelíci, husité,...
Jako na správné pouti bylo na konci nejen požehnání, ale i vyzvání k dobrému skutku – pomoci se snědením asi tuny jídla, které se k této slavnosti shromáždilo. Musí říci, že rád dělám dobré skutky :) K vidění bylo asi 20 druhů koláčů, zákusků, chlebíčků, vína a co mě překvapilo i sud s kofolou.
Na cestu zpět nám Maruška přiravila velmi zajímavou hru, na kterou asi dodnes moc rád vzpomíná Vojta. Pronásledovatelé křesťaňů mu zranili obě nohy, jelikož přišel na místo poslední, a tak jsme ho chudáka museli asi 2 km nést. Cestou Vojta stíhal vyřizovat i telefonické hovory.
Večer a vlastně celý den jsme zakončili velkým táborákem. Skoro každý přidal ruku k dílu a hned nám vzplál velký oheň, za který by se nemusel stydět ani zálesák. Jen nás Ondra upozorňoval, abychom nepodpálili 100 m stojící suchý strom :) Co byste řekli, že jsme u táboráku dělali... asi vás zklamu, ale bylo to opékání, zpěv, hra na kytaru a mě třeba zcela zaujalo nabíjení jedné baterky... prostě geniální vynález. Stačí pouze mačkat páčku a prý se to samo nabije na hodiny dopředu... jak pro Robinsona. Pouť jsme zakončili děkovnou modlitbou a v klidu se rozjeli domů. |
Autor: David Křeček, publikováno: 05. 05. 2009 |
|
