Pouť do Svaté země |
 | Část zúčastněného spolča
• více fotografií • |
V termínu od 27. února do 6. března 2009 jsem se spolu s necelou stovkou poutníků účastnil pouti do Svaté země pořádané P. Josefem Mazurou z Ústí nad Labem. V pátek v odpoledních hodinách jsem nastoupil do rychlíku směr Pardubice, kde jsme se setkali se zbytkem poutníků a vlakem EC jsme vyrazili směr Bratislava. V hlavním Slovenském městě nás přivítal déšť, který ale nás, odhodlané poutníky absolutně nemohl rozházet. Po chvíli čekání pro nás přijeli autobusy, která nás dopravily na letiště, ze kterého jsme už nabrali směr Tel Aviv. Po příletu byla většina naší skupiny zaskočena: místo slunečného suchého počasí nás přivítal prudký přívalový déšť, ale nadšení, že jsme konečně ve Svaté zemi bylo silnější než únava a špatná nálada. Z letiště jsme ihned vyrazili přistavenými autobusy po pobřeží Středozemního moře do přístavního města Haifa a zde na horu Karmel, kde jsme v klášteře Stella Maris (Hvězda moře) slavili naši první mši svatou na svaté pudě. Na místě Ježíšova křtu zvaném Jardenit jsme si obnovili své křestní sliby. Další zastávka naší pouti byla Tabgha, místo, kde Ježíš učinil jeden za svých největších zázraků: rozmnožení chlebů a ryb. Odtud nás spolehlivý arabský šofér zavezl k Bazilice Primátu sv. Petra, kde Ježíš ustanovil Šimona Petra do úřadu Primase. V Kafarnaum, v osadě, kde tento světec žil, jsme si prohlédli moderní baziliku mající tvar lodi. Poslední naše zastávka byla na Hoře Blahoslavenství, odkud Ježíš učil zástupy a vyřkl své velice známé Horské kázání.To už se ale začalo stmívat a tak nás pan řidiči zavezli do hotelu Eden v Tiberiasu, kde jsme byli na první noc ubytovaní..
Druhý den jsme hned ráno vyrazili na projížďku lodí po Genezaratském jezeře, po krásné projížďce jsme loď vyměnili za taxíky, které nabrali směr hora Tábor, místo, kde se Ježíš před apoštoly Petrem, Jakubem a Janem proměnil.Zde jsme měli mši svatou s udílením popelce. Po společném slavení eucharistie jsme navštívili město, v němž žila Panna Maria: Nazaret: Nad jejím domem dnes stojí Bazilika Zvěstování, která je dominantou města. v ambitech kolem baziliky jsou umístěny mozaiky s podobiznami Panny Marie tak, jak si ji představuji různé národy, takže jsme tam našli i naši, Československou. Pár metrů od této baziliky se nachází na místě původního Josefova domu bazilika zasvěcená kupodivu právě jemu. Po návštěvě této baziliky, v které se nachází nejstarší baptisterium na světě jsme odjeli do Kány Galilejské. Zde Ježíš učinil další ze svých zázraků: proměnil vodu ve víno. Proběhly Manželské sliby a po jejich skončení vzala naše grupa útokem stánek s vínem, protože neodvést si víno z Kány Galilejské je asi to samé, jako neodvézt si zmenšenou Eifelovu věž z Paříže. Nyní násčekala dlouhá cesta až do Betléma, kde jsme byli Ubytovaní v hotelu Star až do konce putování.
Třetí den:Ráno jsme navštívili Pole pastýřů, kde se zjevil Anděl Páně pastýřům a zvěstoval jim, že mají jít k jesličkám. Zde jsme slavili mši svatou. Po mši svaté, prohlídce a fotografování jsme jeli do Karmelitánského kláštera, kde žila bl. Miriam, která nosila na svém těle stigmata a po její smrti při pitvě zjistili, že žila několik let s probodnutým srdcem. Další zastávka našeho putování byla Zeď nářků (Západní zeď). Zde mě zaujalo rozdělení sektorů u Zdi pro muže a pro ženy (ženy měli asi čtvrtinu prostoru oproti mužům.) Zde si tedy pouze muži prohlédli synagogu a po prohlídce nás už čekala hora Sión a na ní kostel Usnutí Panny Marie a Večeřadlo.
Den čtvrtý: Po opravdu vydatné snídani nás ne moc usměvavý šofér zavezl do Betfage: místa, odkud Pán Ježíš vyjel na oslátku. Po mši svaté, kterou jsme zde oslavili jsme navštívili kostel Pater Noster (Otče náš), kde Ježíš učil tuto modlitbu. Tento Karmelitánský klášter je lemovanými leštěnými dlaždicemi, na nichž je tato modlitba ve více než šedesáti jazycích světa, včetně Brailova písma. Po důkladném prostudování téměř všech Otčenášů byl čas se vydat na nedaleko vzdálenou Olivovou horu, na jejímž svahu jsme navštívili kostel Dominus Flavit (Pán zaplakal), kde Ježíš plakal nad zkázou Jeruzaléma. Pod Olivovou horou jsme prošli Getsemanskou zahradou do baziliky Agonie.Uvnitř této baziliky se nachází Skála Úzkosti, na které se Ježíš modlil a potil krev tu noc před svým zajetím. Nedaleko od této krásné baziliky se nachází kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde byla Maria pohřbena a odtud vstoupila na nebesa. Po návštěvě jsme nasedli do autobusů a vyrazili navštívit světové muzeum holocaustu v Yad Vashem. Škoda jen, že jsme na prohlídku tohoto velkého komplexu měli asi jen 2 hodiny. Po tomto (jistě nejen pro mě) silném zážitku jsme navštívili Ein Karem. Zde se narodil a vyrůstal Jan Křtitel. Je zde bazilika Narození Jana Křtitele a bazilika Navštívení, která je na místě domu, kde bydlela Alžběta a Zachariáš. A protože už na nás byl znát únava a den už se chýlil ke konci, odjeli jsme do hotelu, kde se někteří ihned po večeři odebrali do svých pokojů, ale našli se i tací, kteří trávili volný čas hraním karetní hry BANG!, u které vydrželi ti nejotrlejší z nás sedět každý den až daleko přes půlnoc.
Den Pátý: Z hotelu jsme tentokrát vyjížděli už časně ráno, protože nás čekal ani ne tak fyzicky, jako spíš časově náročný program. Naše první zastávka byla Betanie. Tady Ježíš provedl zázrak přivedení zemřelého Lazara, bratra Marty a Marie, zpět do života. Po mši svaté ve Františkánské Svatyni Sv. Lazara jsme museli překonat výškový rozdíl okolo 1200 metrů, protože jsme jeli do pevnosti Masada. Tato pevnost nedaleko Mrtvého moře byla vystavena Herodem Velikým. Přístup na ní byl obtížný (dnes vede na vrchol hory lanovka, kterou jsme využili i my). Po Herodově smrti přešla Masada do rukou Římanů, ovšem během první židovské války v r. 66 se jí zmocnili Zelóti, židovští radikálové věřící v brzký příchod Mesiáše. Římské jednotky povstání Židů potlačily, jako poslední se bránila Masada. Roku 73 přitáhl římský velitel Lucius Flavius Silva k Masadě s 10. legií. Bylo nemožné, aby vojsko k pevnosti vystupovalo po strmém úzkém chodníčku, a tak vojsko navršilo na západní straně vyvýšeniny rampu, po které by se vojáci k pevnosti dostali. Podle historika Flavia ji oblehlo na deset tisíc vojáků, a aby jim nikdo neproklouzl, vybudovali kolem dokola své tábory, jejichž základy jsou viditelné dodnes. Když bylo jasné, že pevnost neubrání, rozhodlo se na tisíc Židů pro hromadnou sebevraždu. "Nejhlubší zkušenost získaná z nálezů v Masadě, vyplývá z objevu střepů se jmény mužů, kteří bránili pevnost. Každý byl odpovědný za zabití celé rodiny. Příběh o sebevraždě se Římané dozvěděli díky dvěma ženám, které se před hromadnou sebevraždou spolu s pěti dětmi ukryly v nádrži na vodu. Dnes je Masada symbolem odporu a seberealizace Židovského národa. Po prohlídce jsme opět nasedli do autobusů a řidič nás odvezl k Mrtvému moři. Pro mně to byl jeden z největších zážitku ze Svaté země. Vždyť kde jinde se Vám poštěstí, že se jenom položíte na vodní hladinu, zavřete oči a necháte se unášet. Ovšem nesmíte usnout, protože zdejší proudy jsou docela silné a mohlo by se Vám stát, že by Vás mohlo čekat probuzení někde uprostřed moře. Naštěstí nikomu z naší skupiny se nepodařilo nikam ,,odplout“ a tak jsme po 90. minutách vodních hrátek nabrali směr Kumrán. Zde roku 1947 mladý beduínský pastevec čirou náhodou objevil spoustu starověkých letopisů známých také jako Svitky od Mrtvého moře. Při cestě na hotel jsme ještě navštívili Jericho. Projeli jsme okolo stromu, na který podle tradice vylezl Zacheus, aby uviděl Ježíše a po menší zastávce pod horou Pokušení jsme již vyrazili na hotel.
Den šestý: Ráno jsme navštívili chrám Božího hrobu a Kalvárii. Poté jsme se vydali navštívit chrámovou horu. Zde jsme po přísné bezpečnostní kontrole (nepustili nás tam ani s kytarou) jsme si zvenku prohlédli dominantu Jeruzaléma: Skalní dóm (Omarova mešita), která stojí na místě, kde stál Šalamounův chrám, Zde byla zřejmě uložena Archa úmluvy a sedmiramenný svícen Menora. Tyto předměty se po zničení Šalamounova chrámu ztratili neznámo kam. Dnešní mši jsme oslavili na místě Druhého zastavení Křížové cesty. Samotná křížová cesta následovala ihned po skončení mše. Po křížové cestě jsme dojeli do hotelu, kde jsme strávili poslední noc ve Svaté zemi
Den sedmý: První bod dnešního dne byla návštěva kostela sv. Kateřiny Alexandrijské, kde se uskutečnila naše poslední mše svatá. Dále jsme navštívili Mléčnou jeskyni. Zde Maria při útěku do Egypta nakojila Ježíška. Podle pověsti při kojení trochu Mariina mléka ukáplo na kamennou podlahu, a přeměnilo celou jeskyni v bílou. Sáčky s na prach rozemletými bílými kamínky které se zde prodávají, jsou velmi populární u kojících matek, které věří, že jim tento prášek zajistí bohatou tvorbu mléka. Poslední zastávkou naší pouti byla bazilika Narození Páně. Co se stalo zde, si asi každý domyslíte. Poté už náš čekal odjezd na letiště a odlet do Bratislavy, odkud nás autobusy rozvezly do našich domovů…
Tato pouť nám všem dala spoustu zajímavých zážitků a zkušeností. Bohužel Farní listy mají jen omezenou kapacitu, tak kdyby Vás zajímalo ještě něco, co se zde nepíše, můžete mě kontaktovat a pokud budu vědět, rád Vám dotazy zodpovím. |
Autor: Filip Kužel, publikováno: 29. 04. 2009 |
|
