Královéhradecké diecézko 2009 očima sousedky:) |
 |
• více fotografií • |
Abych vyjasnila ten podivný nadpis – pro toho, kdo se trošku vyzná v mapě a našich diecézích, to nebude nic složitého. Naše město Kolín leží nedaleko hranice diecézí – respektive arcidiecéze pražské a královéhradecké diecéze. Protože mi naše pražské arcidiecézko, které proběhlo s týdenním předstihem, nějak nevyšlo, rozhodla jsem se, že se pokusím dostat alespoň do Hradce Králové (4.4.09), což mi díky Bohu vyšlo. Cílem byl nějaký ten duchovní doping, okouknout, jak probíhá diecézko u sousedů a samozřejmě pobavit se se spoustou přátel, kteří jsou rozmístěni všude možně po diecézi.
Od rána krásně svítilo sluníčko, což samo o sobě zajišťuje, že den bude krásný! A taky, že byl... Už cesta tam byla zajímavá. Jelo od nás 5 kusů z „malého“ spolča a dvě z „velkého“ www.barcio.com). Cestou jsem potkávali známé, kteří měli také namířeno na diecézko, takže k našemu potěšení jsme mohli zažívat větší společenství katolíků už cestou. Po cestě do Filharmonie, kde proběhl dopolední program, jsme viděli několik živých ukazatelů s oranžovými praporky a nápisy „diecézní setkání mládeže“. To na mě taky zapůsobilo – kromě pomoci lidem se sníženou orientační schopností (jako např. mně:) to mohlo fungovat i jako reklama pro nevěřící.
Poté, co jsme vyfasovali jmenovky a programy, jsme si šli zabrat místa k sezení. Kapela VeKa, která zahrála pár kousků už před zahájením, nám udělala velkou radost! (Musím podotknout, že mají moc pěkná trička! Ale jen takový detail – neměli náhodou Vavřinečci oranžovou barvu dřív? ;) Ale konečně k samotnému programu. Motto setkání „Máme naději v živém Bohu“ (1 Tim 4,10) mě osobně hodně zaujalo. No, není to krásné, když víme, že tu naději opravdu máme? Během dvou hodin dopoledne proběhl nabitý program. Úvodní scénka o chování a myšlení teenagerů byla samozřejmě v duchu motta. Představili se nám moderátoři Eva a Michal, potom následovalo slovo biskupa Dominika Duky. Abychom si trochu procvičili ruce, naučili nás moderátoři speciální pozdrav – ten naše spolčo úplně dostal (procvičili jsme si ho při cestě domů a myslím, že nikdo nezapomene, co znamená výraz „Ke strojům!“). Potom jsme si poslechli další slovo na den – při tom jsem si uvědomila, jak je opravdu důležité děkovat. Děkovat Bohu za všechno, protože spoustu věcí už bereme jako samozřejmost, i když to tak samozřejmé není. Jak jsme měli možnost slyšet – „Jsme schopní za něco prosit dny, týdny, roky... ale umíme potom i stejně dlouho děkovat?“. Toto jsem si vzala k srdci. Pro malé odlehčení atmosféry měl vystoupení kouzelník. Kouzelníky teda zrovna moc nemusím, ale tenhle byl alespoň trochu vtipný :) Víc mě zaujala dvě svědectví o naději. To jedno se mě dost dotklo – studentka vyprávěla o nepovedených zkouškách na vysoké škole, kdy před nimi sice rozmlouvala s Bohem, ale stále věřila víc sobě, spoléhala hlavně na své vědomosti, což dopadlo tak, jak dopadlo. Když ji čekala poslední možná zkouška, změnila přístup a vyplatilo se. Pro mě dost dobré povzbuzení, před maturitou! Díky! Potom k nám promluvil O. Tomáš Holub. Trošku jsme se rozpohybovali u písničky. Ve zbylém čase proběhlo jmenování nových zástupců vikariátů a různé upoutávky a reklamy na akce pořádané v diecézi, převážně hudební festivaly. Nakonec jsme si vyslechli informace a opět zahrála VeKa. Málem bych zapomněla zmínit, že při výstupu z budovy každý účastník dostal dobrou bagetku :-) Náš spolčácký kruh se rozšířil, když vlakem dorazila ještě Zuzka; s tou jsem potom došla ke katedrále sv. Ducha, kde jsme čas využily k pokecu s kámošema/kama, které jsme dlouho neviděly. Od 14:15 probíhala křížová cesta a v 15 hod začala mše svatá, což byl tzv. zlatý hřeb programu. A to zaslouženě, protože byla skvělá! Využily jsme pozvání jít nahoru na kůr, což bylo pro mě asi nejlepší rozhodnutí dne. Mám totiž ráda mše s pohledem seshora, člověk tak má přehled o všem, co se děje, vidí všude dobře a může to tak i lépe prožít. Navíc jsme mohly být poblíž kapely, která celý obřad doprovázela, a tou nebyl nikdo jiný než Vavřineček! S výběrem písniček jsem byla nadmíru spokojená, byly to převážně moje oblíbené. Myslím, že ona každá mše s takovým moderním doprovodem zaujme mladé lidi víc. Teda nic proti písním z kancionálu! Ale myslím, že mi dáte za pravdu, že tyto písničky dokážou vykouzlit ještě daleko lepší atmosféru.. Moc tedy děkuju vám Vavřinečkům za hudební doprovod a chválím vás že jste to tak pěkně zvládli! :o) Tato mše svatá byla tedy, jak už jsem řekla, vyvrcholením celého dne, celého diecézního setkání. Po skončení ještě dostal každý účastník svitek – dopis od biskupa Dominika. Ten jsem si záměrně nechala až na doma (biskup zde oslovuje nás mladé, abychom se skutečně nebáli našich rozhodnutí a samozřejmě píše i o aktuálních Velikonocích). Ještě dlouho po skončení mše se to kolem katedrály hemžilo účastníky setkání. Pomalu ale jistě se den chýlil ke konci, na programu už nic nebylo, a tak se všichni postupně začali vydávat na cestu do svých domovů. Po dlouhém loučení s Vavřinečkem jsme se odtrhli i my a vyšli směr nádraží. I ta cesta zpět byla velmi příjemná, vyprávěli jsme si zážitky nasbírané v tomto dni a zakončila to nejmladší Eliška, která se zúčastnila i setkání v Praze, slovy: „V Praze byl sice lepší program, ale dnešek mě bavil víc!“ Já jsem šťastná, že se to vydařilo, že jsme se duchovně občerstvili, že nám přálo i počasí, že snad byli spokojeni všichni... zkrátka že to byla akce, na kterou budu dlouho ráda vzpomínat a... samozřejmě za ni PB děkovat :) |
Autor: Agness z Coolína:), publikováno: 16. 04. 2009 |
|
