Nejen katolické spolčo |
|
Dne 18. října 2008 se uskutečnilo „výjezdní spolčo“ v Nové Pace. A nešlo jen tak o ledasjaké spolčo – a to nejen tím, že takřka polovinu přítomných, kteří zaplnili celý sál klubovny, tvořili místní členové Jednoty bratrské.
Po úvodní modlitbě jsme na základě losování vytvořili různé „zvířecí“ dvojice, kde každý měl za úkol vysondovat nějaké informace o svém partnerovi-zvířeti a poté přede všemi přítomnými krátce svého kamaráda / kamarádku představit.
Ten, kdo v Pace nebyl, si doteď může říkat, že zas tak o moc nepřišel, že takových spolč zažil mraky, ale právě od tohoto okamžiku začalo být spolčo skutečně zajímavé! Slova se ujali manželé Jorovi a zazněla první věta: „Od dvanácti jsem kouřila trávu a potom přešla na toluen a nakonec jsem skončila na heroinu.“ Následně se před námi začal odvíjet životní příběh dvou lidí, zcela závislých na tvrdých drogách, plný neustálého střídání rádoby šťastných chvil s těmi temnými. Plný zoufalých, marných snah po zastavení onoho bídného koloběhu od dávky k dávce. Naštěstí přes velice trnitou cestu, kdy ani ten známý první krok k nápravě nestačil (a oni museli učinit mnohem více, než tento první krok), došli nakonec až do náruče Boží. A i přestože jsme možná s prvním soustem koláče v hrdlech usoudili, že vše dobře dopadlo, tak pro Tomáše a Petru tento příběh ještě neskončil.
Jak sami přiznali, i v těchto dnech (a může se to stát třeba i právě dnes) dostanou občas chuť si znovu „šlehnout“. Nebudu zde proto popisovat, že jednohubky byly vynikající a že Fido vymyslel zajímavou hru. Místo toho ušetřím Tvůj čas tím, že to zkrátím. A tak věnuj prosím tuto vyšetřenou chvíli alespoň krátké modlitbě za oba manželé. |
Autor: Vláďa S., publikováno: 31. 10. 2008 |
|
