Pěší pouť do Wambeřic |
 |
• více fotografií • |
Plán na pěší pouť do Wambeřic vzešel již minulý rok z hlav Marušky a Šimona, kteří ho také postupně zrealizovali, za což jim patří velký dík již teď na začátku, abych na to nezapomněl. Šlo především o naplánování noclehů a tedy i vytyčení trasy. Omezen byl i počet lidí – plánováno bylo 20, nicméně nakonec se k pouti odhodlalo „jen“ 18 „silných jedinců“ – 9 holek a 9 kluků.
Den první (cca 20 km)
Po individuální pečlivé domácí teoretické přípravě jsme se všichni sešli v pondělí 11. srpna u jilemnického kostela – každý s plnou polní na zádech. Po krátké modlitbě s Toničkou jsme se vydali na cestu – Janča s Katkou dokonce bosy (tedy až na konec Jilemnice). Osa přesunu byla stanovena – Jilemnice – Martinice – Studenec – Horka – Borovnice – Pecka. Tento první úsek naší pouti byl nejkratší; i přes četné zastávky a referáty jsme již v 17:00 plácali volejbal v kempu na Pecce. Po sportu jsme se přesunuli na místo prvního noclehu – peckovskou faru. Dost trapné bylo, že nás po krásném slunečném dnu 100 m před farou chytla taková průtrž, že jsme došli promočení na kost… Památnými slovy: „Holky geradeaus, kluci doleva!“ nás uvítal místní administrátor P. Erhard Osmantzik, který dlouhá léta předtím působil v Německu. Nejprve byl trochu nejistý z neznámých lidí, ale když zjistil, že mu neublížíme, tak se uklidnil :-). Pomodlili jsme se s ním česko-německé nešpory, (někteří pak vyrazili ještě na večeři do Koruny), poté pan farář rozdal úkoly na příští den a šlo se spát.
Den druhý (cca 20 km)
Probudili jsme se asi v 7:00 (krom těch, kteří už byli nakupovat snídani – díky jim!), vzdali Pánu Bohu česko-německé ranní chvály a něco pojedli. Pak jsme se vrhli do práce – holky umyly na faře pěkně zaneřáděná okna a sto let neutírané skříně. No a kluci si trochu zabejčili – ve farní stodole nás čekala hromada dřeva, kterou pan farář chtěl přenosit. To, co by sám dělal tak týden, jsme zvládli za 2 hodiny. Byl nám moc vděčný a za odměnu jsme měli v peckovském kostele sv. Bartoloměje adoraci. V 11:30 jsme se vydali na cestu do Dvora Králové nad Labem, kde byl plánován další nocleh. Cesta probíhala podobně jako minulý den – rozhovory, modlitby, přestávky, jídlo, referáty, puchýře… Na faru v královském městě jsme dorazili asi v 19:00 a setkali se s nám dobře známým místním kaplanem P. Mariuszem Robakem. Ten z nás byl úplně nadšený a mohl se ochotou přetrhnout. V krásném děkanském kostele sv. Jana Křtitele jsme s ním slavili mši svatou a poté nás vyvedl na věž chrámu podívat se na noční město svrchu. Pak ještě trochu ping-pongu, fotbálku, nešpory a do hajan…
Den třetí (cca 30 km)
Jelikož úseky cesty byly stále delší a únavy přibývalo, vyrazili jsme na cestu do Náchoda už v 8:30. Ráno nás pro svůj zhoršený zdravotní stav opustil Jirka M.a.t.e. – dopravil se do Náchoda autem s panem děkanem. Nás 17 tedy pokračovalo. Tento den se šlo hodně po silnicích, polních cest bylo málo. Do cíle, kde na nás již netrpělivě čekal úplně fit M.a.t.e, jsme dorazili opět asi v 19:00 – tentokrát to nebyla fara, nýbrž dům rodiny Šimonových. Pája Šimon se o nás krásně postaral – k dispozici byla i basa piva, což zvláště pánové velmi ocenili… Večer byl plný her – Bang a Uno…
Den čtvrtý (cca 40 km)
Tento den nás čekal paradoxně nejdelší a nejtěžší úsek cesty, ztížený mj. i přechodem Stolových hor s převýšením asi 400 m. Po mnou způsobené chybě v navigaci se konečně ujal velení starý zkušený zeměpisec Jirka Lukeš. Den byl plný únavy a ošetřování puchýřů… Ale většině lidí dobrá nálada nechyběla. Při modlitbě růžence, zpěvu litanií a písní cesta, která místy připomínala přechod Slovenským rájem (viz Tatranec 2008), rychle ubíhala. Asi ve 20:30 jsme – díky spolehlivému Jirkovu vedení – měli za sebou všech 110 km a šťastní klečeli před hlavním oltářem starobylé baziliky Navštívení Panny Marie ve Wambeřicích za zpěvu Madony… Přespání bylo dohodnuto v prosté ubytovně s podivnými polskými postelemi za 10 „zlatých“ na osobu. Večer jsme se 5 minut kochali rozzářenou bazilikou, dali nešpory a několik Bangů a šli spát…
Den pátý
Ráno jsme dojedli zásoby z Náchoda, zazněl jeden referát, sbalili jsme věci a odnesli je do aut právě dorazivších rodičů Lukešových a Krausových. V 11:00 byla hlavní poutní mše sv. na nádvoří za bazilikou, celebrovaná novopečeným pomocným biskupem świdnickým Adamem Bałabuchem. Ihned po mši svaté jsme (již bez Janči a Lídy, které jely autem) vyrazili na pochod do asi 9 km vzdálené pěkné české pohraniční vesnice Božanov, odkud již bylo autobusové spojení. Z Broumova jsme jeli vlakem až do svých domovů…
Myslím, že pouť, kterou jsme podnikli, se velmi vydařila. Pokud vím, tak nikdo z nás ještě neabsolvoval tak náročný pochod s plnou bagáží… Každý z nás si zkusil, co je schopen zvládnout a za jakou cenu, jak dokáže komunikovat s druhými, když je unaven a před ním je ještě dlouhá cesta. Ale dobrá nálada vydržela – hlavně díky společné modlitbě – až do konce. Děkuji všemohoucímu Bohu, Panně Marii a všem poutníkům za tak krásný prázdninový zážitek. Byl bych pro, abychom v budoucnu něco podobného podnikli znovu :-) |
Autor: Matěj, publikováno: 19. 08. 2008 |
|
