Diecézní setkání mládeže v Hradci Králové |
 |
• více fotografií • |
Po dvouleté odluce od diecézních setkání mládeže v Hradci Králové se 15.3.2008 vrátil opět marnotratný kocour Vavřineček do otcovského domu a pozor, přátelé – byl přijat přesně tak, jak nám o tom Mistr vypráví v Písmu. Pravda, za ty dva roky zas tak moc nehřešil, tedy až na těch pár falešných míst, která vyrobil, když loni na jaře a na podzim doprovázel obdobná setkání v Litoměřicích, ale to nijak nezmenšuje onu velkorysost přijetí. Organizátoři totiž vyhověli nabídce naši kapely doprovázet toto setkání hudbou. A tak se Vavřineček stal i součástí přípravného týmu, ne o mnoho menšího, než byl počet účastníků setkání mladých v Litoměřicích.
Do Hradce jsme proto přijeli už o den dříve, abychom mohli nazvučit prostor katedrály, ve které jsme měli příští den oslavovat Pána při slavnostní mši svaté. Úkol to nebyl nijak jednoduchý a musím se přiznat, že jsem sám měl obavy o výsledek našeho snažení. Přesně sedm set let stará gotická babička se dlouho vzpírala především naším nástrojům, které odmítaly využít jejích akustických služeb a tvrdošíjně se spojovaly s Vavřinečkem nově zakoupenýmy zvukovými bedýnkami. Nakonec se nám ale podařilo najít vhodný kompromis a rádi jsme šli do nedaleké kaple sv. Josefa poděkovat Bohu a především mu s celým realizačním týmem svěřit nadcházející setkání. Ten večer jsme ještě chvíli zkoušeli, pak se porůznu spolčili a nakonec porůznu zalehli povětšinou na biskupském gymnáziu.
Setkání samo už jinak probíhalo podobně jako před dvěma lety, kdy nás tu většina byla posledně. Hudbu v prostorách filharmonie obstarávala stálice diecézní scény VeKa (jíž patří také náš dík za srdečné přijetí, přestože jsme jí, zdálo by se, tak trochu lezli do zelí). Milý rozdíl (aspoň pro sedící;-) byl určitě v počtu účastníků. Na předloňském setkání nás bylo myslím kolem pěti set, zatímco letos šlo počet účastníků odhadovat číslem tak o čtyři stovky vyšším. A přestože jsme v porovnání s VeKou z takových kapelových plínek ještě tak úplně nevyrostli, měl jsem z konečného výsledku jak našeho muzikantského snažení, tak z celého průběhu setkání opravdovou radost.
Moc bych chtěl poděkovat Jendovi a Péťovi, protože nebýt jejich odvahy, určitě bychom tu slavnou mši nedoprovázeli. Velký dík patří samozřejmě všem organizátorům, Otci biskupu Dominikovi a všem, kdo k tomuto setkání přispěli. Díky Bohu:-) |
Autor: Šimon K., publikováno: 17. 03. 2008 |
|
