Druhý vikariátní turnaj ve volejbale..... |
 | |
|
„Zdalipak dokážeme obhájit loňské druhé místo,“ ptala jsem se v duchu sama sebe, když jsem v sobotu 1.12. 2007 ve 13:34 SEČ otevírala dveře novopacké tělocvičny. Za nimi však již pobíhalo veliké množství lidí, kteří vypadali dost „namakaně“. „Co tu jen chtějí?! Proč nám tu překáží, když my tu máme mít volejbalový turnaj?! Ty lidi jsou dneska tak neskutečně vlezlí! Organizátoři to tu přeci měli už dávno zamluvené... Anebo, že by…že by to všechno byli naši soupeři? Ne, to není možný! Loni tu přeci byly jenom 4 týmy!“
V tu chvíli se z davu sportsmenů a sportsmenek vynořily dvě postavy a nadšeně na nás mávaly.
„Kdo to jen může být? Jé, to je přeci Jana a „Kýňa“!“ Osoby, které měly celou akci na triku. „Panečku,“ říkala jsem si, „to jsou ale borci, že všechno tak pěkně zorganizovali! Muselo jim to dát docela fušku…“ Z přemýšlení mě však vytrhl něčí hlas. To už totiž Kýňa ujasňoval pravidla hry. Poté nám také oznámil, že se bude hrát ve dvou skupinách. V tu chvíli se mi téměř orosilo čelo a jen se strachem jsem šla omrknout rozpis těch dvou skupin.
„Pane, dej, ať nehrajeme se Studencem! Jinak nemáme vůbec žádnou šanci…Á, do hájíčka! Studenec! No, alespoň, že jen jeden!“
Na turnaj totiž dorazily dva profi teamy ze Studence, které ve mně vzbuzovaly opravdový respekt. Kromě nich přijelo ještě dalších 7 týmů, což byl (oproti loňskému roku) neuvěřitelný počet! ….PÍSK!!!! První zápas začal. Míč létal téměř nadzvukovou rychlostí z jedné poloviny hřiště na druhou a divákům se tak naskýtala vskutku nádherná podívaná. Ta trvala (s malými přestávkami) ode dvou hodin do půl osmé. A pak…
„Začneme třetím místem,“ ohlásil Kýňa, „na kterém se umístilo družstvo Orlů ze Studence!“ Tleskám jim seč můžu, zatímco kapitán tohoto družstva přebírá od sličné hostesky Jany sladkou odměnu a diplom.
„Na druhém místě skončilo družstvo s názvem Kapříci!“
„Kapříci???..No jo, to je jasný! Teď už chápu, proč skončili na tak dobrém místě,“ shrnuji si v duchu situaci.
„Ale co teď? Kdo vyhrál? Snad ne…? To přeci nemůže být pravda!!!“
„Na prvním místě se umístilo družstvo……s názvem…..Bore-bore-boreček jó!!!“
„Jó, jsme to my! Vyhráli jsme!!!“
Bylo to opravdu neuvěřitelné, ale bylo to tak! Za odměnu jsme dostali krásný stříbrný veliký jedinečný……recyklovatelný pohár:-) a pití, které se v tu chvíli opravdu hodilo:-)
Tímto chci také poděkovat všem, kteří se na této akci nějakým způsobem podíleli. Ze soboty jsem si odnesla (a myslím, že nejen já) spoustu skvělých zážitků a už nyní se těším na (již v pořadí třetí) volejbalový vikariátní turnaj v příštím roce. Takže ještě jednou všem moc děkuji a …………….“SPORTU ZDAR!“ |
Autor: Lucy, publikováno: 05. 12. 2007 |
|
