... prázdninové střípky ... |
 | |
|
Kalwarie Zebrzydowska
- takto nějak mohl obraz Panny Marie vidět malý Karol Wojtyla
- tady před tímto obrazem řekl tatínek malému Lolkovi … toto je teď tvoje maminka …
- je náhodou, že si papež zvolil heslo „celý tvůj“ ?
Co asi říkal Jan Pavel II svojí Mamince (nebo Maminka jemu) při své poslední návštěvě tohoto poutního místa – vždyť začátek mše sv. se díky jeho modlitbě před zázračným obrazem pozdržel o celou ½ hod.
Co chceš říct mně Maminko?
Lagiewniki u Krakowa
… trochu unavená a rozladěná vcházím do kaple s obrazem Božího Milosrdenství
… chtěla bych zachytit tu atmosféru na fotografii, ale je zde zákaz focení – chvíle boje – ale vždyť tady přeci nejsi kvůli focení :-)
Dostávám se do bezprostřední blízkosti, klečím před obrazem, svět kolem jakoby přestal existovat … klečím a hlavou se mi honí spousta věcí … „ Pane tady mě máš, ty nejlíp víš, co prožívám, co se mi honí hlavou…“
Můj pohled se nemůže odtrhnout od očí na obrazu … jsou plné něhy, lásky, porozumění, nutí klečet a zároveň umožňují vstát, ty oči objímají celého člověka, se vším co je, i co není … nevyčítají, povzbuzují, dávají naději, … hledí dopředu, neohlíží se, osvobozují ….
Vstávám a odcházím, odnáším si obraz, není na fotce, nemohu ho ukázat někomu jinému (opravdu nemohu?), je hluboko vrytý do celé bytosti…
Licheň
… před námi je poslední večer, zítra již odjíždíme domů … jak ráda bych se ještě prošla areálem … nic naplat ještě je třeba dořešit několik organizačních věcí …
… unavená, pozdě večer, uléhám … „Pane, jestli ty chceš, potom mě probuď… a třeba uvidím východ slunce z Kalvárie.“ …
Kolik je asi hodin? Že už jsem vzhůru? … páni půl čtvrté … a tak se oblékám beru foťák a plížím se pokojem pryč … procházím pološerem, jen ptáci se již probouzejí a svým občasným švitořením se chystají přivítat nový den. Venku je čerstvo, hvězdy již tolik nezáří ... na východě svítá ... přede mnou se tyčí Kalvárie … se svými zákoutími, svatyňkami, … kolem ticho, klid …
Na vrcholku jsem ještě dostatečně dlouho před východem slunce … fotím, ale zároveň vnímám, vnímám kouzlo okamžiku … pár slunečních paprsků zcela zahání tmu … vždyť takhle přesně chce Slunce (= Ježíš, Bůh) zahnat všechnu naši nejistotu, tmu, chmury, strachy … a proto vysílá, stále vysílá, tím naším směrem léčivé paprsky své (Boží) milosti. |
Autor: Brum, publikováno: 21. 09. 2007 |
|
