Za devatero horami a devatero řekami... |
 |
• více fotografií • |
Za devatero horami a devatero řekami leží jedno malé horské království. Zdejší obyvatelé mu (nevím proč) říkají „vikariát“. Kdysi tam vládl mladý král Mariusz, který se jednoho dne rozhodl, že uspořádá velkolepé hudební představení! Vše skvěle naplánoval a pozval mnoho hostí. V osudný den se do Hohenelbe sjelo dosti významných hudebníků, kteří tam zavítali ze všech možných koutů české země. Dokonce přijeli i mládí umělci z Jilemnice;-)
Vše začalo poté, co hodiny na kostelní věži odbily půl desáté, slavnostní modlitbou, kterou vedl Mons. Socha z dalekého města Králův Hradec:-).
Když tito pánové odešli, zaplnil podium houf mladých hudebníků, kteří patřili do světoznámého sdružení VAVŘINEČEK:-)! V rukou měli velice prapodivné nástroje, ze kterých jim povětšinou čouhaly ještě prapodivnější šňůrky. Ty se spojovaly a vedly do rukou staršího muže (zřejmě loutkaře), který za ně všemožně tahal a strkal je do dírek zvláštního přístroje, kterému dotyčný „loutkař“ říkal „mixák“.
Tou dobou se už na pódiu vše chystalo k hudebnímu představení. Pěvci a hudebníci se pořádně smáčkli, aby se tam vůbec vešli a jejich konzert začal. Bylo to famózní!!! Sice jim to občas falešně zapískalo, ale to už všichni jistě zapomněli:-). Zvláště jedna pomalá píseň byla nádherná…. Byla tak dojemná, že se z toho dokonce i mraky daly do pláče…chudák dirigent díky tomu mokl před podiem, protože se na něj (chudinka „malá“) nevešel:-).
Mezi dvěma písničkami z jejich řad vystoupil mladý muž, který slove Martin. Byl to nejspíše nástupce našich bratří Cyrila a Metoděje, protože přítomným „pohanům“ hlásal víru v našeho Pána Ježíše Krista. Obdivuji jeho statečnost, že se nebál a vystoupil před tolika posluchači.
Po jeho „vyznání“ už statný praedicator (pro neznalé „hlasatel“) oznámil poslední dvě skladby. To bylo, panové, něco! Z velikých černých bedniček se začaly linout krásné (leč velmi hlasité) zvuky doprovázené i mluveným (spíše hulákaným:-)) slovem. Ale, žel Bohu, jejich vystoupení už bylo u konce:-( Diváci je ocenili mohutným potleskem, který účinkující „umělce“ jistě potěšil.
Po tomto koncertu na pódiu proběhlo střídání stráží. Jilemnický Vavřineček nahradila kapela Petach ze Špindlerova Mlýna. Myslím, že se „panu králi“ a všem, kteří toto představení obstarávali, muselo velmi ulevit, protože jejich počet byl zhruba poloviční a pódiu už nehrozili náhlé zřícení (což se u předchozí skupiny říci nedalo:-)). K účinkování této kapely vám ale více říct nemohu, protože jsem ještě s dalšími obdivovateli historie v tuto dobu lezla po půdě zdejšího chrámu:-). Někteří z nás byli dokonce tak trpěliví, že hodinu vyčkávali na této půdě, aby se mohli nechat spustit dolů po jakýchsi provazech. K tomu musím poznamenat to, že by se mladí junáci měli začít stydět, protože většinu odvážných „šplhavců“ tvořili zástupci jemného pohlaví☺.
Po kapele Petach nastoupily na pódium místní Škvarky. Jejich název mě natolik zaujal, že jsem jim téměř po celou dobu jejich vystoupení pozorně naslouchala. Byl to opravdu pěkný hudební zážitek. Ale více mě lákal nedaleký stan, na kterém byl nápis „Občerstvení“. Musím se přiznat, že po mě nezbylo téměř nic jiného než barevné papírky po velice chutných kostičkách, kterým zdejší lidé říkali „karamely“. Ještě nyní se mně při tom pomyšlení zbíhají sliny:-).
Po Škvarkách nastoupili ještě skupiny Mozaika, Redemptor, Timotej, Michael a také známý pěvec Slávek Klecandr. Tyto vystoupení už jsem ale neměla možnost shlédnout, protože jsem musela nasednout na oře (nebo spíše „do“ něho) a odjechat domů… zazvonil zvonec a „pohádky“ je konec:-). |
Autor: Lucy, publikováno: 16. 09. 2007 |
|
