Diecézní setkání mládeže v Litoměřicích a vše kolem něj.. |
 | My před katedrálou :)
• více fotografií • |
„Mohl bych vás požádat, zda byste hudebně nedoprovázeli diecézní setkání mládeže v Litoměřicích?“ otázal se nás jednou na spolču P.Vláďa Novák, t.č.vedoucí litoměřického DCM. „Né, jen to ne..to snad nemůže myslet vážně..“začalo se mi honit hlavou. Vždyť to přeci znamená..nejet na diecézko do Hradce..! Tohle fakt odmítám, vzdát se hradeckýho diecézka je pro mě přeci něco nepředstavitelnýho!! Můj tep se začal pomalu zvyšovat, když víceméně všichni s Vláďovým nápadem souhlasili. Ze začátku jsem hrdinsky vystupovala, že „já teda fakt nejedu“ ale už jsem předem tak trochu věděla, že by to ode mě byl docela podraz..Takže jsem chtě nechtě potlačila svoje sobectví a s notnou dávkou přemáhání se jsem nakonec souhlasila. Souběžně se zkouškama na náš koncert jsme tedy začali trénovat i na diecézko. Nebyla to jen dřina; užili jsme si i spoustu legrace a prostě toho, že jsme mohli být spolu. V pátek 30.3. jsme vyrazili směr Litoměřice. Po téměř tříhodinovém vlakovém putování naše chodidla spočinula na litoměřické půdě, rozuměj chodníku. Naše kroky směřovali do Diecézního domu kardinála Trochty (DDKT) kde jsme se ubytovali a přivítali se s množícím se počtem těch, kteří na diecézko přijeli už o den dříve. Jelikož jsme museli čekat na auto, které nám mělo přivézt aparaturu, rozhodli jsme se trochu prozkoumat Litoměřice. Kolem desáté večerní jsme přišli do katedrály, kde již mnozí zapojovali a zvučili téměř všechno co se dalo. Příhodný čas pro zpívání se všemi nástroji nastal zhruba tak v jedenáct hodin, takže jsme neváhali a dopilovávali naše songy. Únava byla zřetelná, takže jsme to asi tak v jednu, lidově řečeno, zabalili a odebrali se zpět do DDKT, abychom načerpali síly pro den D, čili 35.diecézní setkání mládeže, které se neslo v duchu „Jako jsem já miloval vás…“ s podtitulem „Válka? Začíná v lidském srdci.“ Už od šesté ranní se někteří z nás probouzeli a posléze trousili do kina Máj, kde probíhala většina programu diecézka. Celá naše sestava se tam sešla zhruba v půl osmé, ale téměř hodinu a půl jsme čekali až se vše nazvučí do té míry, abychom mohli spokojeně hrát a zpívat :) Kolem půl desáté všechno propuklo, kino bylo téměř zaplněno a my jsme byli přivítáni moderátory, kteří nás překvapili svým vtipem a originalitou. Zajímavý program, ve kterém mimojiiné nechybělo slovo na den od P.Šimáčka, katecheze od pana biskupa Posáda a svědectví od vojenského kaplana Tomáše Holuba, jsme zpestřovali písněmi, z nichž některé byly vskutku nekonvenční :) Vše pomalu směřovalo do finiše a tak jsme se pomodlili modlitbu Anděl Páně, shlédli několik velice vtipných reklam či prezentací a pomalu se odebírali na dvůr DDKT, kde byl pro nás připraven výborný guláš. Následovaly odpolední skupinky, o kterých vám bohužel moc říci nemohu, jelikož kroky nás, jakožto hudebního uskupení, směřovaly do katedrály, ve které jsme ještě zkoušeli písničky na mši. Asi tak v 16 hodin přicházel průvod s křížem, o několik dalších minut později začala slavnostní mše svatá. Myslím, že ani tentokrát jsme se svým hudebním doprovodem nenadělali moc ostudy a tak jsme s radostí po skončení mše svaté přidali ještě několik písniček, které si osobně přišel poslechnout i samotný pan biskup Posád. Moc se nám líbilo jak si s námi povídal, požehnal naše nástroje a rozdal nám svoje vizitky :) Bylo vidět, že je opravdu biskupem, který má zvláště k mladým lidem velice blízko a dokáže si s nimi utvořit vřelý vztah. Poté jsme se odebrali zpět do DDKT,vzali si své věci a ať už autem nebo vlakem jsme se vraceli do svých domovů..
Ačkoli jsem celý den myslela na všechny, kteří byli v Hradci, věděla jsem, že jsem ve správný čas na správném místě.Měli jsme možnost vidět, jak to chodí v sousední diecézi, získat nové zkušenosti a seznámit se s fajn lidmi. Z ohlasů jsme se dozvěděli, že jsme mládeži z litoměřické diecéze přinesli povzbuzení a ukázali jim, jak velká síla může být v společenství. V mnohých farnostech se začíná téměř od znova, rodí se nová společenství a i když je to někdy boj a běh na dlouhou trať tak si všech, kteří se snaží dělat něco pro druhé, opravdu vážím! Je na místě poděkovat všem, kteří se na tomto setkání podíleli a vložili do něj kus svého úsili! Letos prý v Hradci bylo přes 900 lidí. V Litoměřicích všichni zářili radostí z toho, že přijelo přes 300 mladých. Tímto chci Bohu děkovat, že si mohu stále víc uvědomovat, že společenství není samozřejmostí...a taky za ten fajn pocit, se kterým jsem z Litoměřic odjížděla :) |
Autor: Terka Pourová, publikováno: 01. 04. 2007 |
|
