Společenský večer Vavřineček 2007 |
 | |
|
V letošní zimě to láká postavit si sněhuláka. Ale když sněhu je tak málo, je dobré jíti na ples Vavřineček, který všechny radosti vynahradí.
Mladí v srdcích pocítili zodpovědnost za své životy, za šťastné životy. Berou vše do svých rukou, vědí, že nezačínají od nuly. Že mnozí a mnohé před nimi budovali a jejich zkušenostmi nepohrdají. Jen to nové, tvůrčí a krásné, které v nových generacích vždy vzniká, chtějí vložit do přítomného času, který je v jejich rukou.
Vrhnou se na kulturní středisko Jilm v Jilemnici, kde se to vše má uskutečnit. Zajistit sál, vyhovující datum, hudbu, výzdobu, informovanost, mnohé služby a hodně peněz. Jak na to? S pomocí Boží, každý jak mraveneček něco nese k společné stavbě. A cíl? Radovat se a dáti z ní pěknou porci i druhým. A stalo se tak. Že by tolik mladých přicházelo? Ale i jejich rodiče si prodlužují svůj dosud mladý věk. Přivítání na jevišti vede mladý muž, jehož srdce patří mládeži.
Hudba začala, první páry se nesměle roztančují. Mnozí se vítají, úsměvy se nakažlivě romnožily a něco, co spojuje, nabývá intenzity. Dokonce deset kněží, většinou mladších tu je s nimi. Ti znají jejich dušičky, vždy jim je pomáhají oprašovat, když zlo je chce poničit. Žité evangelium v každém prostředí působí dynamicky. Nastává předtančení. Dvě skupinky vyjadřující tancem obslužnost servírek a číšníků, jak posloužit hladovějícím. Potlesk nemá konce. Potěšení z tomboly, chvilka posezení u zajímavého videa, to vše zbližuje. Půlnoc již dávno odbila, ples Vavřineček vstupuje do finále. Objevilo se něco, co je mimo dosah. Rozlila se tu radost, pokoj, štěstí, dobrota, ochota rozdávat se, láska. Kazí to jen čas, který řekne: DOST. Kdosi při loučení vyslovil: "Těším se do nebe, tam se bude věčně tančit, hrát, zpívat, veselit se." |
Autor: Tonička, publikováno: 19. 02. 2007 |
|
